Občas vás možná napadne, proč je nějaká věc tak, jak je, ale když uvažujete o tom, koho se zeptat, zalije vás pocit trapnosti. A někdy ani nevíte, že nevíte. V některých případech pomůže strýček Google, na jiné je tu tetička Jane, aby přinesla kýžené vysvětlení.
1. Co je to sakra "voděodolný make-up" a proč jsou na něj jiné odličovače?
Vodě-odolné barvičky na tvář a přilehlé oblasti mají zabránit tomu, abyste o ně přišli při prvním jarním deštíku nebo potoku krokodýlích slz. V lepším případě přežijí i pár bazénů a nebudete vypadat jako panda. Například řasenka se nerozpíjí, ale rozpadá se na drobné šupinky. Voděodolný make-up má zkrátka jiné, trvanlivější složení a pokud nemáte citlivou pleť, osobně ho doporučuji používat běžně.
S tím se taky váže nutnost jiného odličovače. Když ho neodstraníte vodou, musíte hledat jiné složení. A tak jsou tu přípravky na bázi olejů, které ale zanechají mastný film na pleti. Pokud vám to nesedí, není nic jednoduššího, než ve druhé fázi nasadit oblíbenou micelárku, jež sama o sobě onen make-up odstranit nedokáže, ale s mastnotou si poradí.
2. Proč mají různá vydání knih v různých jazycích jiné obálky, ale jen někdy, a někdy ne?
Když vydavatel kupuje práva na překlad, obálka není jeho součástí a musí se pořizovat zvlášť. Někdy se stane, že samotný obal stojí tolik, co vnitřek knihy, jindy se prostě českému vydavatelství nelíbí, nesedí do marketingu značky nebo prostě zná své publikum a ví, že by taková obálka nefungovala. Obálky v různých vydáních obvykle autor nebo jeho zastupující agentura musí schválit.
Český trh je malý, a tak není zvykem vydávat jeden titul u více nakladatelů, jako se to děje v anglicko-jazyčném prostředí. Stejná kniha vyjde u více vydavatelů, klidně naráz nebo jen s malým odstupem, někdy je to pro Británii a USA, což pro nás v zahraničí nehraje až takovou roli. Pořád je to angličtina.
Při nákupu práv se tak český vydavatel může rozhodnout, jestli zkusí získat některou z původních obálek, nebo se vydá cestou vlastní grafiky. Nezřídka však také koupí práva na obálku, která byla originální pro jiný jazyk, např. z italského vydání.
Zdroj obrázku: Vydavatelství Fragment, Albatros Media
3. Jak od sebe na první pohled odliším čínský, korejský a japonský text?
Úplně jednoduše. Každý z národů totiž používá trochu jiné písmo.
Nejvýraznější odlišnosti najdeme v korejštině. Ta sice historicky používala čínské písmo, už v 15. století ale vznikl hangul. Jeho výhodou je, že se dá naučit za dopoledne, je totiž fonetický. Pro Evropana není úplně snadný na čtení, jelikož korejština má celkem 21 samohlásek (čeština 10 – 5 krátkých a 5 dlouhých – a 3 dvojhlásky). Vizuálně ho poznáte tak, že obsahuje kolečka a spoustu vodorovných a svislých čar.
Odlišit čínský a japonský text možná nebude tak snadné, ale pozornému oku jistě neuniknou jasné rozdíly.
Japonština totiž používá tři znakové sady, z nichž jedna je nápadně podobná čínskému písmu (kandži). Druhou je hiragana, která se používá pro přípony, větné členy a jiné gramatické jevy, slova, pro která neexistuje ekvivalent v kandži, a protože je slabičně fonetická, učí se ji děti jako první, protože se jí dá zapsat prakticky cokoli, pouze bez významových nuancí. Třetí, katakana, slouží k zápisu cizích slov a jako kurzíva a je výrazně hranatější než hiragana.
Pokud tedy uvidíte text, ve kterém je směs složitých a velkého množství výrazně jednodušších znaků, máte před sebou japonštinu. Pokud sestává pouze z "rozsypaného čaje" s jen mírným výskytem jednoduchých znaků (ano, i čínština obsahuje znaky o jednom či dvou tazích), je text s největší pravděpodobností čínský.
Tak, a teď si to můžete vyzkoušet na ukázce výš. Nejedná se o významově stejný text, jen nějaké náhodné ukázky z různých učebnic. A ne, nevím, co znamenají.
4. Je Waldorfská škola nějaká sekta nebo co?
Krátká verze: Ne.
Delší verze: Waldorfská škola je alternativní způsob výuky, který stojí na základech, jež položil Rudolf Steiner (proto jsou někdy zejména v anglofonním světě waldorfské školy nazvané Rudolf Steiner School). Ten byl ve své době známý tím, že koketoval s různými náboženskými i ezoterickými směry, a vyvinul vědu o člověku, antroposofii. Ta je vlastně kombinací filozofie, vývojové psychologie, náboženství a ano, také ezoterních směrů.
Jako učitel byste měli v tomto mít průpravu, v našich končinách je to tříletý kurz, něco jako dálkové studium. Jako rodič vám postačí zběžná informace, že za tím něco takového je. K dítěti, které do takové školy chodí, by se nic z toho vůbec dostat nemělo.
Jazykem pařanů: koncový uživatel (žák) nepotřebuje vědět, jak je jeho hra naprogramovaná (didaktika). Někdo aspoň ví, na jakém běží enginu (Waldorf), ale důležité je, aby si to užil (vychodil školní docházku a něco si z toho odnesl).
5. Je hlas, který huláká v Indexu ve Warframu, stejný jako má Claptrap v Borderlands?
Ne. Hlas v Indexu ve Warframu patří Scottu Montielovi. Btw. ta postava se jmenuje Cephalon Sark.
Claptrapa dabují dva různí lidé: David Eddings (v B1, B2, Pre-Sequelu a Tales from Borderlands) a Jim Foronda (B3, Tiny Tina's Wonderlands).
V připravovaném filmu na motivy Borderlands ho bude hrát Jack Black.
6. Jaký je rozdíl mezi dabingem, postsynchronem a voiceoverem?
Máte pravdu, všechno jsou to výrazy pro hlas ve videu. Každý má ale trochu odlišný význam. Jak asi víte, v Nerd Engine vyrábíme dokumenty o videohrách. My, kteří psané texty načítáme, abyste to dobře ve videu slyšeli, si sice interně říkáme dabéři, ale činnost, kterou vykonáváme, fakticky dabingem není.
Dabing je ten druh hlasového herectví, kdy se snažíte nahradit hlas původního herce tak, abyste nezměnili obsah ani ostatní zvukové stopy. Typicky se jedná o převedení filmu do jiného jazyka. To si takhle Alexej Pyško sedne do studia a přemluví všechny hlášky Bruce Willise. Například.
Postsynchron je starší výraz pro to, co byste možná dneska nazvali spíš automatic dialogue replacement. Tedy pokud původní hlasovou stopu nebylo možné použít, natočí se ve studiu znovu. Většinou tak herci "dabují" sami sebe. Je však také možné herce nahradit, i když mluví stejným jazykem, jako třeba ve filmu S tebou mě baví svět, kde Zdena Studénková promlouvá hlasem Nadi Konvalinkové. Dřív bylo obvyklým důvodem to, že staré filmové kamery byly příliš hlučné a záznam natočený přímo na place nebyl dost kvalitní, a tak se zvuk přetáčel ve studiu.
Voiceover je termín pro hlasový popis toho, co se děje na obrazovce, ale herec tam není vůbec přítomen. Typicky se jedná o Zbyška Horáka, který vám vypráví, kterak šelma utíká za antilopou, strhne ji a nažere se celá smečka. Nebo TrueBeerhanda, který se vás snaží přesvědčit, který port na Nintendo Switch se nejvíc vydařil.
Takže ano, to, co děláme pro Nerd Engine, je ve skutečnosti voiceover.
Good. Pokud vás zajímá cokoli dalšího, nebojte se ozvat. Nemožné do druhého dne, zázraky na počkání. To jsem já, Jane Dillinger.
コメント