Michal Široký & Jaromír Štejnar: Dvojice, která stvořila medvěda Wrr
Michal a Míra své první knize sehnali publikum díky crowdfundingu. Již dříve jste se mohli obléct do triček s jejich designovými potisky. Medvědí projekt přerůstá české hranice a míří i na Slovensko. Rozhovor vyšel na Zeedee 27. 7. 2017.
Představte prosím medvídka Wrr čenářům, kteří o něm nikdy neslyšeli.
Míra: Je to takový malý černý nezbeda, který je zvídavý a občas nešika, což mu někdy pomůže. A co o něm víme, tak miluje knihy.
Michal: Jednoho dne na nás vyskočil z našeho skicáku a my si ho okamžitě zamilovali. Nechtěli jsme si ho ale nechat jen pro sebe, a tak jsme o něm napsali knihu.
Jaká byla vaše nejoblíbenější kniha v dětství? Má i medvídek nějakého literárního hrdinu či předlohu?
Míra: V dětství jsem byl nadšený z Verneovek a mou nejoblíbenější byla 20 000 mil pod mořem. Medvěd je zcela naše fantazie, takže tam jsme s předlohou nepracovali.
Michal: Chtěli jsme, aby byl hlavní hrdina úplně jiný, než cokoli, co jsme zatím viděli. Je dokonce tak jiný, že "nezapadá" ani mezi ostatní postavičy z příběhu.
Co se týče příběhu, vycházeli jsme jen z naší fantazie. V jednu chvíli byl dokonce medvěd Wrr žrout ponožek a chtěli jsme tak vysvětlit ono věčné ztrácení lichých ponožek – pak jsme ale narazili na Lichožrouty, o kterých jsme do té doby něměli nejmenší tušení, a museli jsme se vydat jiným směrem (smích).
Já na knihách popravdě vůbec nevyrůstal. Byl jsem spíše to počítačové dítě. Možná právě proto se teď společně s Mírou snažím dnešním dětem ukázat kouzlo knih, aby své dětství neproseděli u počítače jako já.
Chystá se Wrr na další dobrodružství?
Míra: Zatím jsme stále zavaleni prací, protože odeslat skoro 1000 balíků s knihou není žádná legrace. Medvěd by rád pokračoval, je natěšený na další dobrodružství.
Takže myslím, pokud se bude líbit první díl, můžeme začít přemýšlet o pokračování.
Michal: Celé to byl šílený kolotoč a s vypětím všech sil jsme dokončili první díl. Ale myslím, že nám tvoření začne zase brzo chybět. Uvidíme, kam nás medvěd Wrr zase zavleče.
A co vy? Po jarním maratonu s crowdfundingem a vydáním knihy plánujete relax, nebo máte i v létě na pilno?
Míra: S knihou souvisí i další povinnosti, které je potřeba udělat. Snažíme se je zvládnout do začátku prázdnin a najít v létě alespoň chvíli na odpočinek. Ohlédnout se za tím, co jsme dokázali. Na to ještě nebyl čas. Ale i přes prázniny nás čeká dost práce.
Michal: Přesně tak. Poslední dva roky jsme na knize a všem okolo ní pracovali den co den a někdy už to bylo opravdu hodně úmorné. Takže krátký odpočinek si snad zasloužíme (smích). A pak zase zpět do práce.
Jak odpočíváte, když máte tu možnost? S knihou v ruce, výlety do hor, s piráty na moře nebo s počítačovými hrami, před kterými děti varujete?
Míra: Já nejraději relaxuji aktivně. Takže výlety do hor jsou ideální. Večer pak kniha před spaním. Počítačové hry už jen výjimečně. Ale odpočnek od práce nejraději dávkuji ve formě sportu.
Michal: To já naopak ideální odpočinek vidím zcela bez počítače a v blízkosti mé milované manželky. Procházky, povídání – to je idylka. Většinou mám tak unavené oči, že kniha mě spíše uspává.
Michale, když jste trávil dětství u počítače, máte pocit, že vám něco uteklo? Jak jste dospěl k přesvědčení, že knihy jsou pro děti lepší?
Michal: Z dětství si pamatuju právě povětšinou to sezení před počítačem, ale na mou obranu jsem jenom nehrál hry. Odmala jsem programoval a zkoušel i vlastní hry. Knihy mnohem více rozvíjejí dětskou představivost. Film nebo hra vám přesně ukáže, jak to má vypadat, kdežto psaný text ve vaší mysli rozpoutá vlastní představivost.
Míra: Michal podle mě začal žít od momentu, kdy jsem ho seznámil s Martinou (manželka). Jinak zcela souhlasím s jeho názorem.
Kdybyste dělali rozhovor s autorem knihy, na co byste se ho zeptali?
Michal: Jestli někdy přečetl vlastní knihu po vydání.
Míra: Troufl byste si vydat knihu bez korektury?
Káva nebo čaj?
Míra: Tohle je pro mě trochu trefná otázka. Protože do loňského roku jsem byl zarputilý čajař, ale jak jsme pracovali společně s Michalem na knize, naučil mě nakopávat se kávou (smích).
Michal: Káva, káva, káva!
Díky za rozhovor!
Fotografie z archivu autorů






