Cinder je pro mě první vlaštovkou ve světě retellingových sérií a při zpětném pohledu také královnou.

Z pouhého konstatování faktu, že z paleo stravy jsou vyloučeny některé složky, vyvstává otázka: "A co vlastně jíš?"

Při čtení této knihy jsem byla chvílemi nadšená. Druhý den po dočtení už mám poněkud střízlivější pocity. Najde se pár věcí, co mi neseděly.

Sedmiletá Venus, která nemluví a nechává se pouze postrkovat z místa na místo, je i pro zkušenou pedagožku velkou záhadou.

Příběh je milý, se vším, co k tomuto pojmu patří. V jedenácti letech bych ho asi žrala a dávala sedm hvězd z pěti možných...