Spad | Audiokniha

2. 8. 2017

Minut čtení: 2

Je po jaderné válce. Jeden z jejích hrdinů – plukovník David Michálek – přežívá v sutinách Prahy jako majitel oblíbeného baru. Popíjí s obchodníky či otrokáři a s bojem už nemá nic společného. Až do chvíle, kdy se v hospodě objeví někdejší spolubojovník se vzkazem, aby se postaral o dceru jejich bývalého generála.

Dostat zásilku z bodu A (Praha) do bodu B (Brno) však v Kotletově světě není jen tak. V roce 2050 totiž neexistuje žádná dálnice D1 (jak byste za ni byli rádi, holomci), a tak se skupinka vesměs najatých žoldáků pohybuje pěšky, koňmo i na lodi. Ve své podstatě lineární příběh je tak narušován „pouze“ občasnými přepady, přestřelkami a jinými akcemi. Ono „pouze“ je zde důležité zdůraznit, protože právě tyto akce jsou hlavní Kotletovou devizou.

Kapitančik je Michálek

Audiokniha má oproti tištěné knize jedno velké plus – Borka Kapitančika. Toho můžou znát především posluchači brněnských rádií. Od počátku 90. let je tento muž s nezaměnitelnou barvou hlasu rozhlasovým moderátorem, od letošního června spolupracuje i s Českým rozhlasem.

Spad je jeho druhou audioknihou (pravidelně však načítá časopisy pro nevidomé). V předchozím případě Psa Jejího Veličenstva se nesetkal s příliš příznivým přijetím, vyprávění ich-formou válečného veterána mu ale sedí daleko lépe. Od té doby, co jsem zjistila, jak tento sympatický padesátník vypadá, jeho tvář v mých představách ovlivnila podobu Davida Michálka.

Borek Kapitančik se snažil dát vlastní hlasy i jednotlivým postavám v družině. V případě mladého (bývalého) policisty se mu to, myslím, povedlo. U ženských postav jsem si nebyla hned jistá, k Alicině sarkastickému přístupu k životu se ale vlastně jeho pojetí hodilo. Hana mě však nepřesvědčila.

Když měsíc rozlije...

Co však vypravěč příliš nezvládá, je zpěv. Jeden ze členů družiny je hudebník, který má v oblibě hity 20. století. Kapitančik se s nimi pral statečně, avšak tato postava kvůli nepřesné intonaci mírně ztrácí na svém puncu profesionálního baviče.

Znělky mezi kapitolami jsou jednoduché, ale za dané situace dostačující. Drnkání na kytaru (nebo možná ukulele) je pouze předzvěstí toho, co ve skutečnosti uvozuje kapitoly: úryvky z japonských novin, které popisují současnou situaci v Evropě. Ty režisér (jeho jméno se bohužel nedozvíme) vhodně upravil tak, že znějí jako ze starého rádia – ihned tak posluchač pozná, že se nejedná o přímou součást příběhu.

Vcelku průměrná kniha tak díky audiozpracování získala nový rozměr a také důvod, proč se o ni zajímat, i když třeba postapo není váš oblíbený žánr.

Audioknihu Spad seženete v digitální distribuci u Audiotéky (díky za poskytnutí díla k recenzi), příští týden by měla vycházet i na CD.