Zakázané knihy v amerických školách: co se skutečně děje
451 stupňů Fahrenheita, Zlodějka knih, Jako zabít ptáčka, Maus, Pí a jeho život. Člověk by čekal seznam doporučené četby. Jenže nad těmito tituly v populárních videích na sítích svítí „zakázáno v amerických školách“. Zvlášť u Bradburyho mám chuť se zeptat, jestli dotyční vědí, o čem ta kniha je. Román o pálení knih vyřadíme z knihovny? Jakože vážně?
Jenže ono je to trochu složitější. Knihy z některých školních knihoven opravdu mizí, ale žádný společný seznam, podle kterého by si je Američané nesměli koupit nebo číst doma, za tím nehledejme. Jde o rozhodnutí jednotlivých školních distriktů, pravidla konkrétních států a také prověřování, při kterém kniha čeká mimo polici. V rámci krátkého videa se to vysvětluje hůř. Což bohužel neznamená, že je to v pořádku. [1, 2]
Zakázaná. Dobře, ale co to vlastně znamená?
PEN America, organizace hájící svobodu projevu, počítá mezi školní zákazy úplné vyřazení knihy, její stažení během prověřování i omezení na určité ročníky nebo na děti se souhlasem rodičů. Pod jedním slovem se tedy schovává několik dost odlišných situací. [1, 2]
Z pohledu dítěte, které si přišlo půjčit knihu, se ale někdy liší hlavně vysvětlení, proč ji nedostane. Má se čekat na posouzení. Jak dlouho? Klidně měsíce. Na papíře to pořád může být dočasné opatření, jenže mladistvému čtenáři mezitím uteče pěkný kus školního roku.
Když tedy někdo prohlásí, že román 451 stupňů Fahrenheita je v amerických školách zakázaný, chybí mi tam dvě věci: kde a kdy. Školní distrikt je místní správní celek pro školy, nikoli celá Amerika. V jednom se ke knize nedostanete, v jiném může normálně stát na polici. A ani vyřazení ze školní knihovny ještě neznamená zákaz prodeje nebo čtení doma.
A teď ta čísla. Bohužel jsou potřeba.
Za školní rok 2024–2025 eviduje PEN America 6 870 případů omezení ve 23 státech a 87 školních distriktech. Týkaly se 3 752 různých titulů. Ten rozdíl má jednoduché vysvětlení: když stejnou knihu omezí několik distriktů, do počtu zásahů se zapíše víckrát. [1]
Ne, tím se nesnažím říct, že se vlastně nic tak hrozného neděje. Jen bych nerada přebírala příběh o tisících knihách, které někdo jedním podpisem zakázal celé zemi. Navíc ani organizace, které zákazy sledují, nepočítají všechno stejně. Associated Press upozorňuje na rozdílné metodiky PEN America a American Library Association (ALA). Jejich čísla zkrátka nemůžeme libovolně prohazovat podle toho, které vypadá dramatičtěji. [7]
A ještě jedna věc: bavíme se o školním roce 2024–2025. O tom, co se v něm stalo. Není to průběžně aktualizovaný seznam knih, které si dnes nikde nepůjčíte. Některé se později vrátily, jiná omezení přetrvala. [2]
Monroe County: 574 knih. To už je slušná knihovna.
V Monroe County v Tennessee stáhli ze školních knihoven 574 knih. Psalo se o tom v únoru 2025, podle vedení škol ale úpravy kvůli změněným pravidlům začaly už v létě 2024 a pokračovaly během školního roku 2024–2025. Z polic zmizely Jako zabít ptáčka, Pán much, Farma zvířat, Hrozny hněvu nebo The Outsiders. A ano, je tam i ten Bradbury. [3, 8]
National Coalition Against Censorship se kvůli tomu obrátila na školní radu. V dopise kritizovala, jak školy reagovaly na změny tennesseeského zákona o věkové přiměřenosti materiálů, a položila celkem prostou otázku: opravdu někdo stihl tak rychle důkladně posoudit vzdělávací hodnotu všech 574 knih? Taky by mě to zajímalo. Najít v románu pasáž, nad kterou se dá pohoršit, je přece jen snazší, než přečíst a zhodnotit celé dílo. [3]
Knihu vám vrátíme. Možná. Až ji prověříme.
Na Floridě pravidla zpřísnil zákon HB 1069 z roku 2023. Podle jeho oficiálního shrnutí se materiál, proti kterému někdo vznese námitku kvůli údajné pornografii nebo obscénnímu zobrazení sexuálního jednání, pozastaví na dobu řešení námitky. Jinými slovy: o knize ještě nemusí být rozhodnuto, a už si ji nepůjčíte. [4]
Co to udělá s knihovnou, ukazuje Hillsborough County. Florida Freedom to Read Project v roce 2025 popsala trvalé odstranění 55 titulů a stažení více než 500 dalších k prověření. Tahle organizace proti cenzuře aktivně vystupuje, takže je třeba se na její hodnocení dívat i s tímto kontextem. Počty odstraněných a prověřovaných knih ale odděluje. A přes pět set titulů čekajících na rozhodnutí už opravdu není pár prázdných míst v regálu. [6]
Do evidence za školní rok 2024–2025 se dostal také Pí a jeho život, konkrétně v Clay County na Floridě. Samotný záznam ovšem neříká, proč k omezení došlo ani jak to s knihou dopadlo později. Takže u vysvětlení „zakázali ji kvůli náboženství“ bych zatím brzdila. Chtěla bych vidět místní rozhodnutí. Video, které čerpá z dalšího videa, mi v tomhle moc nepomůže. [2]
Co všechno se vejde pod ochranu dětí
Sexualita, genderová identita, rasismus. V debatách o vyřazování knih se tahle témata vracejí pořád dokola, stejně jako otroctví nebo sexuální násilí. Jasně, nejsou to zrovna lehká témata na dobrou noc. Jenže záleží na tom, co s nimi autor udělá. Kniha může násilí popisovat právě proto, aby ho čtenář dokázal poznat. Z popisu se tím nestává souhlas. [1, 7]
Chápu, že rodiče chtějí vědět, co jejich děti čtou. A taky si nemyslím, že každá kniha patří do ruky každému dítěti bez ohledu na věk. Jen bych oddělila dvě věci: rozhodnout o četbě vlastního dítěte a zařídit, aby si stejnou knihu nemohly půjčit ani děti všech ostatních.
PEN America navíc upozorňuje na případy, kdy za sexuální obsah je považovaná už samotná přítomnost LGBTQ postav. Třeba i v obrázkové knížce pro děti. Tam už se těžko bavíme o tom, jestli je nějaká scéna příliš explicitní. Řeší se, jestli se určití lidé vůbec smějí v příběhu objevit. [1]
Dva zamilovaní lidé přece nejsou sexuální scéna jen proto, že jsou stejného pohlaví. A jestli dítě v knížce pozná svou rodinu, fakt bych mu nechtěla vysvětlovat, že právě kvůli tomu musí kniha z police pryč.
A do toho ještě federální návrh
Vedle místních seznamů se objevuje i H.R. 7661, Stop the Sexualization of Children Act. American Library Association ve stanovisku z února 2026 uvedla, že návrh byl představen 24. února téhož roku. Nemůže tedy vysvětlovat odstranění knih, k nimž došlo už v roce 2025. [5]
Podle citovaného znění by se omezilo využití peněz podle federálního školského zákona na programy a materiály pro děti a dospívající pod osmnáct let, pokud obsahují „sexually oriented material“. ALA návrh kritizovala s tím, že by dal politikům prostor rozhodovat, čí příběhy se do knihoven dostanou. To je její hodnocení návrhu. Samo o sobě z něj ale neplyne, že by všechny výše zmíněné romány byly zakázané v celé zemi. [5]
Vím, časová osa zní jako ta nudnější část příběhu. Jenže návrh z roku 2026 těžko způsobil odstranění knih v roce 2025. Když to nasypeme do jednoho pytle, možná vznikne údernější příspěvek. Čtenář se z něj ale dozví něco jiného, než co se skutečně stalo.
A co má tedy v knihovně zůstat?
Z Česka se nad tím snadno kroutí hlavou. Jenže i tady řešíme, co je pro děti přiměřené, z čeho mají rodiče obavy a jak ve škole mluvit o těžkých věcech. Samotnou otázku, komu je kniha určená, za problém nepovažuju. Zajímá mě, kdo na ni odpovídá a jestli tu knihu vůbec bere jako celek.
Přečetl někdo celý příběh? Přemýšlel nad tím, jak v něm funguje násilí, sexualita nebo historické trauma? Nebo jsme našli jednu větu, nad kterou se dá zděšeně zalapat po dechu, a tím máme hotovo? Protože takhle se dá vyřídit překvapivě velká část knihovny.
Jako zabít ptáčka, Maus ani Zlodějka knih nenabízejí zrovna pohodlný svět, ve kterém je všechno hezké a nikomu se nic zlého neděje. Některé věci se čtou těžko. Pořád mi ale dává větší smysl o nich s mladým čtenářem mluvit než předstírat, že zmizí, když odneseme knihu.
Až tedy zase uvidíte seznam „zakázaných knih v USA“, zkuste se podívat, kde a kdy k zákazu došlo a co přesně znamenal. Úplné vyřazení, omezení podle věku a čekání na posouzení nejsou totéž. Pro konkrétního čtenáře ale může každá z těch situací znamenat, že odejde bez knihy. To mi jako důvod k pozornosti docela stačí.
A upřímně? Kdybychom z knihoven odnesli všechno, co někoho rozruší, pohorší nebo donutí přemýšlet o něčem nepříjemném, zajímalo by mě, co bychom si tam nakonec půjčovali.
Zdroje
[1] PEN AMERICA. The Normalization of Book Banning: Banned in the USA, 2024–2025. Online. PEN America, 1. 10. 2025. Dostupné z: https://pen.org/report/the-normalization-of-book-banning/. [cit. 2026-10-07].
[2] PEN AMERICA. PEN America Index of School Book Bans – 2024–2025. Online. PEN America, [bez data]. Dostupné z: https://pen.org/book-bans/pen-america-index-of-school-book-bans-2024-2025/. [cit. 2026-10-07].
[3] EMERAN, Christine. [Dopis školní radě Monroe County Schools k odstranění 574 knih]. Online. National Coalition Against Censorship, 13. 3. 2025. Dostupné z: https://ncac.org/wp-content/uploads/2025/03/Monroe-County-Schools_NCAC.pdf. [cit. 2026-10-07].
[4] THE FLORIDA SENATE. CS/CS/HB 1069 — Education. Online. 2023 Bill Summaries. 2023. Dostupné z: https://www.flsenate.gov/Committees/BillSummaries/2023/html/1069. [cit. 2026-10-07].
[5] AMERICAN LIBRARY ASSOCIATION. ALA denounces federal book banning bill. Online. American Library Association, 26. 2. 2026. Dostupné z: https://www.ala.org/news/2026/02/ala-denounces-HR-7661. [cit. 2026-10-07].
[6] FLORIDA FREEDOM TO READ PROJECT. State Forces Hillsborough County Public Schools To Ban Books. Online. Florida Freedom to Read Project, [bez data]. Dostupné z: https://www.fftrp.org/addressing_state_actions_in_hillsborough_schools. [cit. 2026-10-07].
[7] ITALIE, Hillel. PEN America: Nearly 12,000 school book bans in a year, a record high. Online. AP News. Associated Press, 2026. Dostupné z: https://apnews.com/article/book-bans-pen-america-stephen-king-6139f813e15c2b62ae4d27b06121ea41. [cit. 2026-10-07].
[8] DAGUE, Olivia. 574 books removed from Monroe County Schools libraries. Online. WBIR, 26. 2. 2025. Dostupné z: https://www.wbir.com/article/news/education/monroe-county-schools-book-bans/51-bd18b5f6-c45a-4568-bbac-7abc2f08561f. [cit. 2026-10-07].
Komentáře