VÝJIMEČNÍ LIDÉ
Peter May
Vydal: Host, 2015. ISBN: 978-80-7491-431-7
Že Peter May umí psát, všichni víme. Občas ale i mistr tesař vymyslí konstrukci, která ne každému sedne. A to je případ knihy Výjimeční lidé.
Kniha je dobře napsaná ve smyslu čtivosti. Popisy prostředí se mohou někomu zdát dlouhé a zbytečně detailní, avšak věřím, že kdo v Paříži byl, díky popisům rád na tato místa zavzpomíná. Postavy jsou uvěřitelné a většina z nich se chová logicky. A předvídatelně.
A to je právě ten problém – předvídatelnost.
Po té, co je čtenář uveden do děje a seznámen s úvodními fakty, již nepřijde jediný překvapivý krok. Dokonce i když označí první podezřelou osobu, okamžitě vím, že ona není pachatelkou.
Celý příběh je vystavěn na tom, že jeden důkaz obsahuje vodítka k dalšímu. Podobný princip jsme již viděli, například u Sběratele kostí Jefferyho Deavera. Tam byl však důvod takového pachatelova jednání poněkud odlišný. A tak Enzo jezdí křížem krážem po Francii, aby nalezl další dílky skládačky.
Výjimeční lidé obsahují skoro všechna klišé, která si můžete vymyslet: luštění vodítek, nelibost na vyšších místech, odebrání případu, výhružky smrtí, špatně odhadnuté místo, milostný příběh, špatného otce, únos dcery, nesprávně označeného domnělého pachatele, podezření na milovanou osobu.
A celé dílo korunuje totálně ujetý závěr, kdy pachatel zatáhne Enza do podivných prostor, kde vysvětlí, co, jak a proč udělal a v bezvýchodné situaci spáchá sebevraždu (sorry za spoiler).
Výjimeční lidé (pochopit název mi trvalo půl knihy, ale budiž, týká se vyšších kruhů a elitní univerzity) ode mě dostávají nízké hodnocení právě pro svou nasycenost různými klišé, přes která jsem se ale dokázala pročíst díky dobře odvedené řemeslné práci.
AKTA ENZO #1
KRITIK
AKTA ENZO #2
Největší chyba každého webu...
Comming soon
ČERNÉ SVĚTLO
AKTA ENZO #3
Peter May
Vydal: Host, 2017. ISBN: 978-80-7491-984-8.
Třetí díl série Akta Enzo vyšel původně již v roce 2008. Čeští čtenáři se z překladu mohou radovat teprve necelé dva týdny. Peter May, kterého proslavila Trilogie z ostrova Lewis, tentokrát pro svého skotsko-italského vyšetřovatele připravil vskutku zapeklité vyšetřování.
Enza Mcleoda mohli čtenáři poznat již v předchozích dvou knihách, Výjimečných lidech a Kritikovi. Tento Skot s italskými kořeny, který žije na jihu Francie, se v sázce zavázal vyřešit odložené případy, jež ve své knize popsal pařížský novinář. Dva z nich už znají své pachatele, další však na odhalení stále čekají.
Již z nakladatelské anotace se dozvídáme, že Enzovi se tentokrát do práce příliš nechce – diagnostikovali mu rakovinu a jeho pohled na život, respektive jeho konec, se otřásá v základech. Musí rychle vyřešit komplikované rodinné vztahy a přitom na sobě nedat nic znát. Osud mu však přihrává do cesty dramatickou situaci, ve které jeho prvorozená dcera jen o vlásek uniká smrti a najednou si uvědomuje, že svého otce vlastně potřebuje. Byl to však skutečně osud, kdo svedl otce a dceru dohromady?
Ti, kteří znají styl Petera Maye, vědí, že mohou očekávat čtivý, svižně plynoucí text. Moje výtka k tomuto autorovi se však týká velké předvídatelnosti děje a i když se ke konci objevuje několik zajímavých zvratů, zejména na začátku jsem velmi rychle odhalila, odkud vítr vane. Autor svým postavám naložil opravdu pořádný ranec potíží. Ty se však jeví, vzhledem k odhadnutelnosti, místy až samoúčelně.
Za zajímavé oživení považuji kapitoly psané z pohledu pachatele. Dozvídáme se tak o jeho minulosti, která se na začátku zdá zmatená, ke konci ale do sebe jednotlivé dílky skládanky perfektně zapadají. Několik jich však přebývá, můžeme se proto těšit na větší provázanost s následujícím dílem.
Tento trend autor nastolil již v Kritikovi. Zatímco Výjimeční lidé spíše seznamují s knihou, která je důvodem Enzova vyšetřování, ve druhém díle již události začínají mít vliv na další pokračování. Celkem paradoxně se tak bez čtení prvního dílu série celkem snadno obejdete, druhý však opravdu doporučuji přečíst, mimo jiné proto, že ho zatím z těchto tří dílů považuji za nejlepší.
Černé světlo je příjemným oddechovým čtením, avšak zejména kvůli své předvídatelnosti nemůže konkurovat jiným dílům v detektivním ani thrillerovém žánru. Do popředí se tak více dostává psychologie postav, kterou Peter May zvládá o poznání lépe.