Babička pozdravuje a omlouvá se

 

Fredrik Backman

Vydal: Host, 2015. ISBN: 978-80-7491-239-9

 

 

Babička Fredrika Backmana je zvláštní kniha, přesto ale úžasná. Vždyť kde jinde vám hlavní postava umře na straně třicet, a vy se o ní stále dozvídáte něco nového?

Hlavní hrdinkou příběhu je mimo babičku skoro osmiletá Elsa, která s babičkou procestovala několik kouzelných království (ve fantazii samozřejmě), mluvily spolu tajným jazykem a vůbec dělaly spoustu zvláštních věcí. Až do babiččiny smrti.

 

Babička však Elsu pověřila posledním úkolem – doručit dopis a vyřídit pozdravy a omluvy. Elsa se vydává na putování (zahrnující zejména bytový dům a přilehlé okolí), ve kterém objevuje skrytá tajemství a mnohdy pohnuté životní osudy sousedů. Spolu s jejich příběhy se však odkrývají i úryvky životních osudů její vlastní, nedávno zesnulé babičky.

Elsa si začíná uvědomovat, že pohádky, které jí babička vyprávěla, jsou vlastně fantastickým převedením reálných příběhů lidí kolem ní a že tajná řeč ve skutečnosti není až tak tajná, protože jí mluví minimálně jeden ze sousedů (domnívám se, že je to esperanto).

Ta semetrika pak přestává být opovrženíhodná, ta paní v černém odhaluje svůj smutek a domnělý feťák je vlastně nejlepším přítelem. Všechny postavy projdou během krátké doby, ve které se kniha odehrává, jakousi proměnou v očích čtenáře i skoro osmiletého dítěte. A proto je kniha kouzelná.

Obsahuje spoustu veselých momentů (babiččiny skopičiny), zarážejících faktů (odkazy na tsunami po Vánocích v roce 2004), smutných i dramatických chvil.

Elsa je mi navíc sympatická proto, že už ve svých skoro osmi letech je gramatickým náckem.

Po dočtení Babičky jsem postavám upřímně přála, aby žily šťastně až do smrti.

​