Neil Shusterman

Vydal: Knižní klub, 2016. ISBN:  978-80-242-5214-8.

​

​

Stalo se vám někdy, že vás recenze způsobily takové očekávání, že jste si knihu koupili při první možné příležitosti? Tak přesně tohle jsem zažila s Bez šance. Bohužel v tomto případě mé příliš vysoké nároky Neil Shusterman nenaplnil.

​

Takže hezky popořádku. Co se mi líbilo:

• promyšlený svět, jeho zákony a fungování

• náboženská otázka mířící k tomu, že nic není černobílé

• hrdinové mají propracovanou minulost, své vlastní motivy a procházejí proměnou

• technologie - jako napumpovat si krevní oběh výbušninou a zůstat na živu, alespoň po jistou omezenou dobu? Super!

• svým způsobem happy end, uzavření příběhu, které značí, že nebudu muset číst žádný další díl (uf, díky bohu)

Co se mi nelíbilo:

• Příběh má slušně našlápnutý začátek a zajímavý konec. To mezi tím je nuda. Ne, vážně, prostřední třetina je hooodně pomalá. Autor neudržel tempo, které ani na začátku nebylo nikterak zběsilé.

• Vyprávění z hlediska jednotlivých postav považuji za dobrý nápad. Zkrátka se v každé malé kapitolce díváme do hlavy někomu jinému. OK. Ale k čemu jsou ty berličky jako pohled někoho, kdo za chvilku umře, má pouze pidištěk nebo se jedná o dav? Nešlo to popsat pomocí některé z významných postav? Když už si vymyslím takovýhle koncept, považuji za důležité ho dodržovat.

• Operace rozpojení. Ne, nelíbil se mi ten popis, ačkoli chápu, že je pro příběh důležitý. Nelíbilo se mi ani, že to musel schytat jeden z hlavních záporáků, protože to působí strašně prvoplánově. A Taky se mi nelíbí to klišé, co se stalo s jeho kusy dál.

• Když už jsme u klišé, jen lehce zmíním generálovu "rodinu". Po přečtení spalte.

Sumarizace: ze skvěle promyšleného světa šlo podle mě vymáčknout víc. Kvůli drastické kapitole krátce před koncem nedoporučuji osobám mladším 15 let a slabším povahám. Bez šance je však pořád lepší než Hunger Games (ale to je skoro všechno).

​