Jak (ne)být divný na netu

(vzpomínky)

 

Felicia Day

​

Vydal: Jota, 2016. ISBN:978-80-7462-937-2.

 

​

Felicia Day je známá jako královna geeků a příležitostná herečka, zejména ale v americkém prostředí. Proto mě překvapilo, že její kniha vzpomínek na dětství, dospívání a počátky kariéry vyšla i v češtině. Měla jsem ji totiž doma už nějaký ten pátek v originálním znění bez českých titulků a pouze ji byla líná číst v angličtině.

 

Feliciina celoživotní divnost začíná být patrná už v útlém dětství a táhne se s ní, no, vlastně až do současnosti. Jedním z důvodů bylo domácí vyučování. Za první dva roky školní docházky vystřídala několik zařízení, než konečně zůstala doma s matkou, bratrem Ryonem a hromadou krabic nadepsaných názvy školních předmětů. Domácí řád trval přesně týden. I přes notné mezery ve vzdělávacím plánu však obě děti musely číst. Cokoli chtěly, ale zkrátka stále něco. A tak si malá Felicia zamilovala Perryho Masona.

 

Děda byl matematik, proto se předpokládalo, že se právě tomuto předmětu bude Felicia věnovat obzvláště důkladně. Máma přišla s teorií, že se dívky výrazně zhorší v matematice, když dostanou menstruaci, takže musela nastudovat co nejvíce, aby měla náskok, až to přijde.

 

Společenský život sourozenců stál za houby. Proto se už počátkem 90. let začala Felicia věnovat počítačovým hrám, zamilovala si zejména Ultimu. Díky dědovi, který pracoval v armádě, měli doma jako jedni z prvních „běžných“ lidí připojení k internetu, tehdy ještě zoufale pomalému a hlučnému vytáčenému připojení. Felicia se přidala do prvního hráčského klubu, naučila se psát flirtovní texty i hráčskou poezii a později si členové mezi sebou vyměňovali fotky. Poštou. Jako tou papírovou, v obálce se známkou a tak. A pak se domluvili na skutečném setkání.

 

Nechci tady vyprávět celý životopis, jen navnadit pár prvními kapitolami. Věděli jste, že Felicia vedle čtení brakových knih a hraní počítačových her také hraje na housle? A to zjevně velmi dobře, protože se s nimi dostala až na vysokou školu. A taky s matematikou. Jo, ta divná holka studovala dvě vysoké. Zároveň.

 

Druhá polovina knihy se věnuje Feliciiným začátkům v Hollywoodu, pařanským eskapádám a natáčení internetového seriálu The Guild (kdo neznáte, pár dílů si pusťte, doporučuji). Také je zmíněna kauza GamerGate, o které jsem až do přečtení této knihy neměla ani potuchy. Z téhle kapitoly mě mrazilo v zádech.

 

Čtení životopisného povídání jsem se věnovala vlastně poprvé a místy jsem si připadala jako šmírák. Nebyla jsem schopná přečíst víc než jednu kapitolu denně, jako bych nahlížela do cizího soukromí, i když nám jej autorka sama poskytla.

 

Knize bývá vyčítán špatný překlad. Jsem asi nevšímavá nebo méně zběhlá v pařanské hatmatilce, ale já jsem si ničeho zásadního nevšimla. Když mi zbyde čas (haha), prolistuju českou verzi zároveň s anglickou a uvidíme.

 

Felicii Day přeju mnoho dalších úspěšných projektů a trochu závidím přátelství s Nathanem Fillionem a dalšími úžasnými osobnostmi.

​

​