J. K. Rowling

​

Ilustrace: Jim Kay

Vydal: Albatros, 2015. 978-80-00-04039-4.

E-kniha: Pottermore, 2016.

​

​

Čarodějnického učně a jeho kamarády v dnešní době není třeba představovat. Nejspíš většina čtoucí a filmy sledující populace je bude znát lépe než já. A i když je kniha už nějaký ten pátek v mém vlastnictví, k přečtení mě dohnala vlastně až výzva Humbookfestu uspořádaná u dvacetiletého výročí prvního vydání této knihy.

​

Harry Potter slaví 20 let!

​

To je přesně o deset více než já. V době vydání jsem tedy byla ideální cílovou skupinou. Jak je tedy možné, že mě minul?

​

Pohledem dospělého čtenáře musím uznat, že Harry má jak své kouzlo, tak i své mouchy – a to dost velké. Jako dítě je nevnímáte, možná vám svět dospělých připadá nespravedlivý, a tak s hrdinou soucítíte. Já se však zarážela nad věčnými nelogičnostmi (nakolik může logika fungovat ve světě magie).

​

Svět, který J. K. Rowlingová vytvořila, byl ve své době unikátní a dostatečně zajímavý, potenciálu vytvořit takovou vlnu mánie se vlastně ani nedivím. Důvodům, proč Rowlingovou několik vydavatelů odmítlo, však také ne.

​

Harry Potter a Kámen mudrců místy připomíná knihy Enid Blyton, a to vzorcem "hlavní hrdina je na internátní škole šikanován, dějí se mu bezpráví, nakonec se vše vysvětlí a on je za hrdinu". Tento scénář najdeme  minimálně v polovině knih série Kamarádky.

​

Proč se Harrymu Snape na první hodině vysmívá? Proč všechna vodítka ukazují na něj? A hlavně – proč se žáci bojí toho, že bude obávaný profesor pískat famfrpálový zápas? Jednak by k tomu vůbec nemělo dojít – Snape jako šéf Zmijozelu je zainteresovaná osoba a jako takový by neměl mít právo tento zápas soudcovat. Jednak dokud je v poli a musí věnovat pozornost patnácti dalším lidem, asi těžko by mohl někoho uřknout (nebo ochránit).

​

Závěr knihy je nicméně zajímavý, a to i přes předvídatelnost (celou dobu trénovali šachy, takže je využijí i v závěru), využití až příliš tradičního schématu "byl v bezvědomí a pak mu to odvyprávěli" a klasické klišoidní situaci, ve které padouch sám na sebe vše vyzradí.

​

Slyšela jsem, že Harry Potter roste se svými čtenáři. Tento první díl je pro mě po příběhové stránce průměrný, dedukce odpovídají věku hlavních hrdinů. Dá se však předpokládat, že knihy budou mít vzrůstající tendenci, stejně jako se bude měnit uvažování Harryho party.

​

Knihu však povyšují na umělecké dílo ilustrace Jima Kaye. Nelze si nevšimnout, že podoba některých postav mírně připomíná filmové herce, sám Harry je však v mých představách více tím chlapcem z Kayových obrázků, než Danielem Radcliffem.

​

Budu číst dál a svým způsobem se na to i těším.

​