Sabaa Tahir

Vydal: Host, 2016. ISBN: 978-80-7491-522-2.

​

​

Jiskra v popelu je ten typ knihy, u kterého máte potřebu číst stále dál, a pak vás mrzí, že už je konec. Aspoň já jsem nechtěla hlavní hrdiny, Eliase a Laiu, hned propustit ze svého vědomí. Bohužel jsme se museli rozloučit. Alespoň do druhého dílu.

Kniha je vyprávěna ich formou dvou hlavních postav: Eliase, který právě končí "studium" na vojenské akademii Šerosráz, a Laii, dívky, jež přišla o celou rodinu vinou absolventů šerosrázské akademie. Kapitoly se pravidelně střídají, takže si čtenář může vybrat, jestli si projde příběhem lineárně po časové ose, nebo si přečte nejdříve jednu a pak případně druhou verzi vyprávění.

Vedle dvojice vypravěčů je svět, který někomu připomíná antický Řím, mě však spíš středověkou Persii, zabydlen spoustou živých a propracovaných postav – Laiiných rodinných příslušníků (před tím, než zemřou), Eliasových spolužáků, členů odboje, služebných a dalších obyvatel Šerosrázu. Všechny jsou uvěřitelné a značné části z nich se autorka zbavuje krutostí svého světa vlastní.

 

Příběh však nemá jen dvě silné postavy vypravěčů, velmi zajímavou osobou je též Eliasova spolužačka Helena, která prostě musí být silná a vytrvalá, protože je jedinou dívkou v akademii. Před ní touto jedinou studentkou byla Eliasova matka. Vydá se Helena v jejích stopách, když už to Elias odmítá?

Závěr knihy mě ohromil. To, že se příběhy dvou vypravěčů střetnou, bylo možno velmi snadno předvídat. Jakým způsobem však vyústí, to už nikoli.

Kniha je zařazena mezi young adult a mladším čtenářům bych ji rozhodně nedoporučila, právě kvůli krutosti páchané na oblíbených postavách, ze které mě mrazilo v zádech a v duchu jsem autorku proklínala. Mohla by se však líbit čtenářům Džina a Golemy v New Yorku, zejména pokud je zaujal život v lampě a skleněných zámcích. Vyjma jedné drobné nesrovnalosti v závěru nemám, co bych Jiskře v popelu vytkla.

A ta česká obálka...