Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
Vydal: Plus, 2017. ISBN: 978-80-259-0670-5. 320 stran.
Přeložila: Veronika Volhejnová
Kosmonaut z Čech je prvotinou českého autora Jaroslava Kalfaře. Lze ji však považovat za českou knihu, když vyšla v anglickém originále a do rodiště svého autora se dostává v překladu? Příběh prvního českého kosmonauta Jakuba vyvolává mnoho dalších otázek, které vyústí v jedinou: Co jsem to vlastně četla za knihu?
Ve vesmíru, někde na půli cesty mezi Zemí a Venuší, se objeví zvláštní úkaz. Jednotlivé státy se předhánějí v tom, kdo první vyšle svého kosmonauta, aby jej prozkoumal hezky z blízka. Česká republika, maličká zemička někde ve střední Evropě, v tomto boji vítězí – a tak se z Jakuba stal první český kosmonaut.
Tento muž však není jen fyzicky dobře trénovaným vědcem, je také manželem, synem svého otce, dítětem minulého režimu. A jsou to právě různá životní traumata, která Jakuba stahují zpět na zemský povrch.
Kniha v jednu chvíli připomíná Setkání s Rámou, aby se v následující chvíli změnila v Knihu zvláštních nových věcí. Potom jsou tu vzpomínky na otce, jehož hříchy mládí dopadají i na Jakuba. Číst o nich a o Jakubově dětství vůbec nebylo snadné. Nevím, jestli Kalfař sám něco takového prožíval, nebo šlo jen o to, aby svému hrdinovi co nejvíce ztížil životní cestu. Obrazy zbytečného násilí pak už jen dokreslují okamžiky vesnického života, kdy dědeček pořádal zabíjačky a stahoval králíky.
Sotva si zvyknete na rytmus vyprávění, střídání kapitol z minulosti a současnosti, vzpomínání na dětství i ne zcela dokonalé manželství, autor provede obrat a z vesmírné road story s filozofickým nádechem se stává vesměs lineární příběh o tom, „co bylo pak“. Jakubova cesta potom už není ani šťastná ani veselá.
Nejvíce se mi líbily scény s Hanušem. Kdo je Hanuš? Těžko říct – ani sám Jakub na to nezná přesnou odpověď.
Knihu jako celek nelze označit za přehnaně originální, i když svá silná místa má a mnoho scén je popsáno velmi čtivě. Jako by se autor snažil ze svých oblíbených knih vybrat zajímavé momenty a ty slepit do zcela nového příběhu. Více než život samotného prvního českého kosmonauta mě však zajímalo to, co nebylo vysloveno – kdo byl ve skutečnosti jeho otec? Kdo je jeho manželka?
V duchu jsem se modlila za trochu jiný konec. To, jakým způsobem autor Jakubův příběh ukončil, bych označila za „vyšumělo do ztracena“. Nevadí mi, že se nejedná o happy end, jako spíš spousta neukončených linií a velmi pozvolné opouštění dějové linie. O tom, co měl kosmonaut ve vesmíru zkoumat, se vlastně nedozvíme skoro nic.
Upřímně – nevím, komu knihu doporučit. Sama jsem za celou dobu nepřišla na to, o jaký typ knihy se jedná. Na filozofický počin je příliš plytká, na sci-fi má poměrně málo kosmických prvků, jako příběh o lásce neobstojí a jako vzpomínka na minulý režim poslouží spíše mladším ročníkům. Přesto nemůžu říct, že by byla špatná. Jenom je to takový pelmel všeho. A je ho moc.