Děvčátko Momo a ukradený čas

 

Michael Ende

Vydal: Albatros, 2013, ISBN: 978-80-00-03086-9

 

Děvčátko Momo je pro mě i po dočtení tak trochu záhadou. Je to vlastně kniha pro děti? Asi podobně jako třeba se Shrekem, děti nejspíš budou v tomto příběhu vidět něco odlišného než dospělí.

Děj knihy se rozjíždí velmi pomalu. Jsou vykresleny všechny důležité postavy do nejjemnějších detailů, až se to občas může jevit jako nadbytečné. Později se však ukáže, že autor vše velmi dobře promyslel, a díky dříve získaným informacím se potom na konci stačí lehce zmínit a cvak! příběh zapadne do sebe jako hodinková kolečka.

Kvůli tomuto pomalému startu mě zpočátku kniha bavila, ale zhruba v polovině začala nudit. Musela jsem samu sebe nutit ji číst dále, ale stálo to za to. Posledních sto stran je nabitých akcí i filozofickými myšlenkami. Co je čas? Kde se bere a kde ho neustále ztrácíme?

Následující řádky mohou obsahovat spoiler.

Lidé ztrácejí čas, berou jim ho šedí muži. Říkají, že ho ukládají pro ně, ale ukládají ho pro sebe, protože jen díky cizímu času jsou tito šedí muži živi. V praxi se to projevuje tak, že ačkoli pracujete rychleji a méně kvalitně, na konci dne máte stejně málo času, jako kdybyste pracovali pomalu a poctivě. Jako by "uspořený" čas hned zmizel, nebo možná nikdy ani neexistoval.

Jediná Momo je schopná se těmto šedým mužům bránit. Pomáhá jí věrná průvodkyně, želva Kasiopeja (fuj, nesnáším to psaní s J), která komunikuje tím, že se jí objevuje text nahoře na krunýři. Její jedinečnou schopností je pohybovat se tak pomalu, až je rychlejší než všichni v okolí (další z časových paradoxů této knihy).

Příběh končí rychle a šťastně. Po rozličných peripetiích se šedými muži jsou tito zničeni a čas je lidem navrácen. Lidský čas je při tom zobrazen jako květ, který postupně uvadá, a každý květ značí právě jednu hodinu. Šedí muži z těchto květů stáčí doutníky, které kouří a bez kterých jsou bezmocní a rozpuštění. Přijdeš o doutník, zemřeš. Toto pravidlo dohání i rozvážné šediváky na konci knihy k tomu, že se chovají jako divoká zvířata.

Kniha vůbec zobrazuje rozličné negativní vlastnosti lidstva. Ačkoli je příběh zasazen do asi tak 60. let, mohl by se odehrát kdykoli a kdekoli. Zejména je dobrou nápodobou současného konání, kdy lidé "nemají čas" a snaží se děti přimět, aby se netoulaly po ulicích a "dělaly něco užitečnějšího než hraní".

Knihu bych doporučila zejména milovníkům Malého prince a Muže, který sázel stromy. Malý princ je také dětskou knihou, která vlastně není tak úplně pro děti, podobně jako Momo.