O SNOVAČCE A PŘEMYSLOVI
Vilma Kadlečková
Vydal: Argo, 2015. ISBN: 978-80-257-1438-6.
Při čekání na další díl Mycelia jsem narazila na tuto útlou knížečku, k jejímu přečtení mě však přiměla až vyhlášená výzva Listopad s autory české fantastiky. A rozhodně nelituji! Vilma Kadlečková zkrátka ví, co její čtenáři potřebují.
Kniha O snovačce a přemyslovi (ano, to malé písmeno je schválně) vypráví příběh Krokových dcer v (alternativní) současnosti. Na český národ dopadá tíha globalizace a z islámu je vysoce módní záležitost. Jistá tajná organizace se proto snaží za pomoci virtuální projekce vnutit českému lidu trochu té národní hrdosti. A kdo by měl tomuto účelu posloužit lépe než bájná trojice sester?
Počátek příběhu je zvláštně spletitý, jako by se prolínalo více dějových linií. Podobné zmatení přijde v knize ještě několikrát. Může za to nejen virtuál, se kterým postavy manipulují, ale též brilantní práce autorky s mytologickými motivy přenesenými do soudobého světa. Za nejvíce uchvacující však považuji samotný koncept snovačství, který představuje magii tohoto světa. Kouzla jsou tvořena řetězením slov, díky kterým je možné se z Prahy přenést do Brna nebo nechat loď létat vzduchem. Slovními hříčkami jako cesta-cest-test-těst-pěst-pět-zpět je knížka nejen protkána, ale též ozdobena. Podobné texty lze najít nejen na obálce, ale i obou předsádkách.
Slovní hříčky jsou vůbec jednou z nejsilnějších stránek tohoto příběhu. Díky tomu je jasné, že Přemysl je vlastně také přemysl. Zmatení? Přesně tak působí celá kniha.
Vtipná intermezza tvoří genius loci města Brna, Oltec. Jako poťouchlý skřítek otravuje život Kazi, pardon, paní doktorce Ance Kazimové, a mluví při tom hantecem. Scéna, ve které musí Kazi v tramvaji předstírat, že mluví do telefonu o onlinových hrách, jen aby jí dal Oltec na chvilku pokoj, vyhrává pomyslnou soutěž o nejlepší scénu typu "nemůžu se přestat chechtat, ačkoli na mě lidi okolo divně koukají".
Do současnosti se vedle Kazi, Tety zvané Teth a Libuše, moderně přejmenované na Libby, přenesly i postavy jako Bivoj, Chrudoš či Šťáhlav. A samozřejmě také Přemysl, jehož role je od první zmínky dost zapeklitá. Je totiž do Libby pořád dost zapálený. Zároveň se ale můžeme seznámit s postavami, božstvy a bytostmi jiných míst a období, například Svantovítem, Merlinem a Mor(g)anou. Kniha se tak může stát i trochu poučnou.
O snovačce a přemyslovi je i přes počáteční zmatení (nebo možná právě díky němu) velmi zajímavý počin, který mě bavilo číst. Vydat se na výlet skrz české země a rozličná období doporučuji nejen fanouškům Vilmy Kadlečkové, fantastiky nebo mytologie, ale též každému, kdo má rád slovní hříčky. Doplňkovou četbou je Urbanova kniha Pole a palisáda, jež báji o Libuši chápe v poněkud odlišném světle, nebo tradiční Jiráskovy Staré pověsti české, které jsou ve Snovačce často citovány.