POHÁRY TOUHY
Markéta Harasimová
Vydal: MaHa, 2017. ISBN: 978–80–906776–0–9. 320 stran.
Violin příběh se začal psát již v polovině 80. let. Po otcově smrti se s matkou přestěhovala do Prahy a na své rodiště dávno zapomněla. Nyní je jí lehce přes třicet a přemýšlí, jak se zbavit neutěšeného manželství. Pravda, svůj cíl plní řádně a od podlahy, a tak si vedle manžela stihne během dvou dnů znepřátelit i matku a otčíma.
Dědictví, které jí v tu chvíli padá do klína, je vlastně vysvobozením. Vydává se po stopách dědečka, kterého si téměř nepamatuje, až na jižní Moravu, do nejmenované vinařské oblasti. Jak ale dívka, která se doteď živila jako zpěvačka, zvládne péči o vinohrad?
Markéta Harasimová své hrdince postavila do cesty mnoho nelehkých úkolů a mužů, které byste doma nechtěli ani pět minut. Její strasti jsou však vykoupeny velkým milostným umem těch, kteří si její pozornost zasloužili.
Nový život na jižní Moravě
Mezi jednotlivými výbuchy orgazmů můžeme sledovat její sbližování s místními obyvateli, počáteční krůčky v péči o vinohrad a také začátečnické chyby, kterých se dopouští. A ani v malebné krajině, kde jsou téměř všichni neustále ovínění (protože koštování je součástí práce), není o nepříjemná setkání nouze.
V Pohárech touhy najdeme hned několik mužů, kteří jsou si sami sebou až příliš jistí. Obměňují se však různými způsoby – jednou se tak čtenářky mohou hrozit nad tím, proč Violina matka setrvává s despotou, který nestrpí, když žena mluví, ačkoli není tázána, podruhé zase přemýšlet o tom, jak se zbavit rádoby svůdníka, pro kterého „ne“ není odpověď.
Většina knihy je vyprávěna z Violina pohledu, občasná okénka do hlav jiných postav jsou však zajímavým oživením. Překvapením tak je noční výlet zcela neznámé dívky, který nedopadne dobře. Že by se blížilo detektivní vyšetřování? Problémy s policií? Polovinu knihy je však ticho a teprve v závěru tato málem zapomenutá epizoda nabývá na významu.
Zajímavý je také prvek využití moravského nářečí v přímých řečech některých „domorodců“. Bohužel nejsem schopná posoudit, nakolik je věrné, ani odhadnout, o kterou oblast se jedná. Místní by to možná poznal, Pražanům to může být jedno.
Pozor na duchy!
Autorka věří na bytosti mezi nebem a zemí, a tak se duchové zjevují i hlavní hrdince příběhu. Tajemné poselství se jí ale dlouho nedaří rozluštit. Kniha obsahuje mnoho velmi čtivých a napínavých scén, které jsou spojeny výjevy ze všedního života a také množstvím sexu (naštěstí z větší části dobrovolného).
Za nejslabší prvky považuji až příliš patetickou úvodní scénu, která se ve snaze navodit tesknou atmosféru nevyhýbá šroubovaným větám s přemírou přídavných jmen, dále nadužívání archaických slov (lokny působí v případě muže poněkud zvláštně), psaní čárek před spojkou a v místech, kam očividně nepatří, špatně skloňované jméno Táňa a také blok textu samotný. Kniha má přes 300 hustě popsaných stran, text tvoří jeden velký blok, ve kterém chybí výraznější odlišení odstavců. To mírně znesnadňuje čtení.
Letní dobrodružství
Samotný závěr knihy působí spíš úsměvným dojmem, možná trochu jako facka pro ty, kdo smýšlejí přísně racionálně. Rozuzlení totiž není detektivní, nýbrž duchařské a intuitivní. Upřímně, příliš nechápu, jak Viola přišla na spojení ducha svého dědy a úmrtí dívky, kterou zná pouze z vyprávění. Umím si knihu představit bez nadpřirozených jevů a místo toho zařadit trochu toho amatérského vyšetřování.
Poháry touhy jsou takovou milou pohádkou pro velké holky, které se chtějí zasnít, užít si letní erotické dobrodružství a možná i popřemýšlet o tom, jaké by bylo změnit od základu svůj život tak, jako se to stalo Viole.