Sága
Brian K. Vaughan a Fiona Staples
Vydal:
1. díl: BB art, 2015. ISBN: 978-80-7507-053-1
2. díl: BB art, 2016. ISBN: 978-80-7507-539-0
3. díl: BB art, 2016. ISBN: 978-80-7507-601-4
Nemůžu si pomoct, ale mně se to fakt líbilo. Příběh je možná trochu klišé, něco mezi Romeem a Julií, Pánem prstenů a Enderovou hrou, ale neskutečně mě bavil. Navíc, co se komixů týče, jsem velmi vybíravá, a tento styl můj vkus plně uspokojil.
V příběhu se vyskytuje mnoho postav různých národů a ras. Ti dva na obálce jsou zběhlí vojáci znesvářených armád, kteří se spojili, utekli a jen tak náhodou se jim stalo, že se jim narodilo dítě. A pak je tam ještě princ, který má lidské tělo, ale místo hlavy televizi, což je něco, na co jsem si hrála v raných dětských letech pod vlivem televizních pořadů počátku 90. let (Magion, Edna bedna).
Velmi zábavnou postavou je duch dívky, která neoplývá spodní polovinou těla, vznáší se ve výši obvyklé na zhruba třináctiletou puberťačku a jen tak trošku z ní trčí střeva a zbytky dalších vnitřností. Připojí se k prchajcímu páru s miminem, takže doufám, že ji ještě potkáme v dalších dílech.
První kniha končí v okamžiku, kdy zběhové najdou loď, která jim umožní přesun na jinou planetu. Ani to však není bez jistých problémů, které značí, že se máme rozhodně na co těšit ve druhém díle. Už aby tu byl.
Vypravěčkou příběhu je Hazel, dcera ústředního páru uprchlíků z různých planet a znepřátelených armád. Ačkoli zatím vystupuje jako kojenec, její vyprávění o tom, jak se mamka s taťkou seznámili a co bylo dál, je celkem originálním způsobem využití vypravěče.
Druhý díl čtenáře seznamuje s rodinou Marka, toho rohatého z obálky. K meziplanetární válce se mladému páru přidává ještě klasická bitva snachy s tchyní, a co víc, padne i zmínka o Markově bývalé snoubence, která se stává další postavou v ději.
Zajímavý směr nabírá i pátrání najatého agenta, který se uprchlíky snaží vystopovat. Jeho "parťačkou" je prolhaná kočka. Ne, že by sama lhala, umí poznat cizí lež a výrazně na ni upozornit.
Mé nadšení ze Ságy pokračovalo, mírně ho utlumil až třetí díl. Jeho první polovina spíše rozvíjí vztahy, zápletky a intriky. Samotný děj se dopředu příliš neposouvá. Závěr knihy to ale plně vynahrazuje. Setkání osob, ve které čtenář snad ani nedoufá, dopadá úplně jinak, než by si samotné postavy přály. A prostě je nejde nemilovat, i když se občas chovají pošahaně: Marko si nechá narůst vousy, Alana se stává domácí puťkou, tchyně vypadá zamilovaně...
Objevují se i noví hráči této partie – reportéři bulvárního plátku. Toho vysokého modrého jsem si zamilovala. Teda až do doby, kdy jsem zjistila, že... no, inu... jeho partnerem je jeho zelený fotograf.
Škoda jen, že má oblíbená éterická poloviční chůva se střevními obtížemi nedostala větší roli. Komickou roli tentokrát přebírá spíš zkratovaný televizní princ.
Na Sáze obdivuji způsob kresby, a to natolik, že bych ji milovala, i kdyby byl příběh méně nápaditý. Postavy totiž můžeme pozorovat v široké škále postojů, výrazů a nálad, které jsou patrné i beze slov. Zvládnutá anatomie jde ruku v ruce s různorodým propojováním lidských i nelidských tvarů: člověk s televizí místo hlavy, žena, která má místo spodní poloviny těla pavoučí končetiny, tvor s hlavou mrože, nohama nosorožce a jezdeckým sedlem.
Sága patří beze sporu k tomu nejlepšímu, co jsem v posední době v komiksovém světě objevila.