Příběh dítěte, které nikdo nemiloval

 

Torey L. Hayden

Čte: Simona Babčáková

Vydal: Portál, 2010

 

Některý z příběhů Torey Hayden jsem si chtěla přečíst už dlouho. Z mého to-read listu na Goodreads je ale patrné, že pořadník mám dlouhý a proměňuje se zejména s blížícím se koncem výpůjční lhůty v knihovně.

Proto jsem zajásala, když mi Audiotéka nabídla Spratka, a navíc se slevou. Zpočátku jsem si nebyla jistá hlasem Simony Babčákové, ale po poslechnutí ukázky jsem mu podlehla.

Nevím, jak zní hlas samotné Torey, ale vzhledem k tomu, že jsem se Simonou Babčákovou neslyšela žádné jiné vyprávění, měla jsem pocit, jako by knihu četla sama autorka (jo, vím, že je to překlad, ale stejně). Její přednes je pomalý a klidný, má docela hluboký a jakoby konejšivý hlas, ale právě k tomuto příběhu to sedlo jako zadek na hrnec.

Hlavní postavou je Sheila, nadprůměrně chytré děvčátko z jinak ale zanedbané a pocházející z nepodnětného prostředí, které nedůvěřuje lidem. V příběhu vystupuje i sama Torey, takže děj je vyprávěn v ich-formě. Mimo niterné úvahy Torey jakožto Sheiliny učitelky je ale kladen větší důraz na samotnou Sheilu, popis jejího chování a reakcí.

Na knize se mi líbí, že ačkoli se odehrává v období kratším než jeden rok, Sheila i Torey si procházejí změnami, které jsou jasně pozorovatelné. V případě autorky jsou to životní a pedagogické zkušenosti, u Sheily vidíme například postupné zlepšování jazyka. Zprvu nenápadné, kdy začíná správně skloňovat, později už skládá dlouhá složitá souvětí.

Knihu bych doporučila k přečtení či poslechu každému, kdo má co dočinění s výchovou dětí. Učitelům, rodičům, prostě skoro každému, protože vám ukáže, co je to opravdová trpělivost.