Mezi jmény, která mě nalákala, byla vedle zmíněné autorky, hudebnice a ilustrátorky také má oblíbená Vilma Kadlečková, dále Lucie Lukačovičová, Václava Molcarová nebo Julie Nováková. Spolu s ukázkami práce těchto dam jsem získala celkem 13 dobrých či ještě lepších povídek různých žánrů fantastiky, z nichž dvě jsou otištěny v původním slovenském znění. A není se čemu divit, jednou z editorek je další známá tvář české fantastiky – Františka Vrbenská.

​

Sbírku otevírá Vilma Kadlečková s povídkou, jejíž spletitost hravě strčí do kapsy Snovačku i s přemyslem. Prolínání různých časových rovin i dimenzí je pro tuto autorku typické, takže si nejsem jistá, jestli jsem četla vesmírné sci-fi, tolkienovské fantasy nebo příběh ze socializmu. V případě povídky Bez Krásky a bez zvířete si nejsem jistá vůbec ničím, kromě jediné věci – že se mi zatraceně líbila.

​

Příspěvek Karoliny Francové, V mysli mojí vidíš stíny, je úvodem do nového série, jejíž první díl má vyjít v dohledné době. Zajímavé na něm jsou české reálie blízké budoucnosti, které se prolínají s pohádkovými a mytologickými motivy dotaženými do jejich absurdní či kruté verze. Ačkoli autorka není na literární scéně žádným nováčkem, přiznávám, že jsem žádnou její knihu nečetla. Příběh Elen Rázlové napovídá, že tomu brzy bude jinak.

​

Nejkratší, pouze dvoustránkovou povídkou, se českému publiku představuje Lenora Štiblaríková, propagátorka slovenské fantastiky. Doslova na pár řádcích a pouze za použití dialogu mezi babičkou a vnučkou vykresluje trochu jiný pohled na lov na čarodějnice. Je to jeden z těch příběhů, který vám i přes chmurnou atmosféru vyloudí úsměv na tváři.

​

Černý samet Dagmar Pirochové je jedním z těch méně fantastických. Záhadně se objevující černá kočka by mohla být hororovým námětem, v tomto případě se ale jedná spíš o melancholické rozjímání jednoho opuštěného účetního. Příběh se příjemně četl, ale nezanechal ve mně silnější dojem.

​

Václava Mocarová posílá své čtenáře na Cestu, a to až do Afriky na vytrvalostní běžecký závod. V jeho průběhu je však nalezeno tělo dívky zdejšího domorodého kmene. Během vyšetřování vyplouvá na povrch minulost jedné ze závodnic. I přes absenci výrazných fantazijních prvků má tento příběh v sobě jisté kouzlo. Cesta vypráví o hledání sama sebe.

​

Trojici nejcivilnějších povídek uzavírá Návrat Miroslavy Dvořákové. Stárnoucí dáma si i přes protesty potomstva koupí starý dům, ke kterému ji poutají vzpomínky. Při jeho rekonstrukci však objeví jiný svět, a to doslova. Na této povídce je nejúžasnější ta část „co bude potom?“. Jakoby autorka otevřela dveře do nové dimenze a nechala na čtenářově fantazii, co tam bude dělat.

​

Lucie Lukačovičová mě opět seznámila s něčím novým – s aetherpunkem. Pro mě jakožto vyznavačku steampunku to bylo příjemné oživení, zároveň svět démonů a životními silami ovládaných vynálezů mi mírně připomněl knihy Cassandry Clare. I když se jedná o jednu z nejdelších povídek sbírky, rozhodně nenudí.

​

Nikdy neříkej nikdy je zajímavá varianta na Geraltovské téma od Dany Beranové. Zaklínač je ale v tomto případě podvodník, a tak musí matka, zmučená strachem o své unesené dítě, vzít osud do vlastních rukou. A sekeru především. Kratičká etuda se zajímavý koncem vás donutí připomenout si slavného hrdinu Andrzeje Sapkowského.

​

Rubinova liečba je druhou slovenskou povídkou. Zuzana Stožická nastiňuje příběh stroje, který pomáhá léčit tělo. Jeho součástí je však i software, jenž si vzal za úkol napravovat duši. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že tenhle příběh je hlavně o etice a morálce a také o moci, kterou nad námi mají stroje. Autorka buduje atmosféru velmi pozvolna, nejlepší je však podle mě prostředek povídky. Politické tahanice v závěru vážnost situace spíš narušují.

​

Případ osla canterburského navazuje na knihu Jany Šouflové, Svitky z Londýnského mostu. Pokud jste ji však, stejně jako já, zatím nečetli, nezoufejte. Toto vyšetřování je dokonale pochopitelné, perfektně vypointované a tuším, že po jeho dočtení Svitky promptně vyhledáte k dostudování.

​

Étuda pro výjimečnou mysl popisuje příběh autistické dívky, které má pomoci implantát v mozku. Není to zdaleka první autista, kterého můžeme v knihách Julie Novákové najít. Zde ale hrají první housle vědecká a psychologická dilemata, o kterých budete přemýšlet ještě dlouho po doznění poslední noty.

​

Srdce z kamene Zuzany Hlouškové se na začátku tváří jako cestovatelská lovestory. Její závěr mě ale semlel množstvím emocí a vyplivl natolik dezorientovanou, že jsem málem přejela stanici. Poslední obrat hlavního hrdiny byl sice trochu prvoplánový, ale bez něj by autorka nemohla získat tarotovou kartu Naděje.

​

Povídka, která sbírku uzavírá, mě neoslovila. Hanina Veselá vykresluje příběh Mizery z Mexika, který je za „zásluhy“ poslán dělat šéfa věznice na jinak pustém ostrově. Vedle jediného vězně tam číhá daleko větší nebezpečí. Žádná z postav mi však nepřirostla k srdci, a tak následné pokusy o jejich co nejbrutálnější úmrtí nevyvolávají větší emoce.

​

Knihy mají vyjít celkem čtyři, věrný čtenář tak má možnost získat 52 tarotových karet s tvářemi českých a slovenských autorek fantastiky. Grafické i obsahové zpracování jsou velmi kvalitní, nemusíte se proto bát tuto knihu věnovat jako dárek – třeba k dnešnímu svátku, ať už slavíte Valentýna nebo Mezinárodní den darování knih.

​