Ztracené dívky

Alan Moore a Melinda Gebbie

 

Vydal: Argo, 2008. ISBN: 978-80-257-0095-2

 

 

Číst komix pro mě není výzva, proto jsem sáhla po díle, které je pro mě netradiční, a to zejména rozsahem, ale i tématem. Ztracené dívky jsou totiž ztracené...

 

v sexu.

 

Kniha obsahuje opravdu velké množství nahých těl, odhalených pohlavních orgánů, lascivních póz a neslušných výrazů. Asi by bylo jednodušší spočítat ty obrázky, na kterých jsou lidé oblečení, než ty zbylé.

 

Příběh ale není úpně jednoduchý, kniha sestává ze tří dílů, které mimo ČR vyšly jednotlivě, u nás pouze v tomto jediném hodnotném souboru. V hotelu v Rakousku se setkávají tři ženy, ze kterých se vyklubou předlohy známých literárních děl: Alenka (z říše divů), Wendy (od Petra Pana) a Dorotka (ze země Oz).

 

Zatímco Alenka je zkušenou lesbičkou a Dorotka mladou pokušitelkou všeho, Wendy je žena středního věku žijící nudným životem se starším nudným mužem. Tyto tři ženy se setkávají, vyprávějí si své příběhy prvních sexuálních zážitků a mezi tím spolu souloží a objevují taje vlastních i cizích těl.

 

První dvě knihy z tohoto souboru se mi líbily pro jejich pohádkovost a lehké erotické poblouznění. Ve třetím díle se však všechno zvrhne do nehorázného grupensexu a představ zahrnujících přemíru drog, incest a zneužívání.

 

Jednotlivé kapitoly jsou malovány odlišnými styly, které často napodobují známé autory, jako třeba Muchu. Lidská těla jsou znázorněna věrně, někdy až moc.

 

Co vedlo Alenku k tomu, že se stala lesbičkou? A co Wendy, že se oženila s nudným páprdou? To musíte zjistit sami, tedy pokud na to máte koule. Nebo jiné geometrické tvary.