Cinder
Měsíční kroniky #1
Marissa Meyer
Vydal: Egmont, 2012. ISBN: 978-80-252-2110-5.
Cinder je pro mě první vlaštovkou ve světě retellingových sérií a při zpětném pohledu také královnou. Příběhy inspirované klasickými pohádkami se v poslední době objevují jako houby po dešti. Cinder však byla první. Cinder je zvláštní. Cinder je kyborg.
Ve světě budoucnosti, kde být člověkem je pořád o trochu lepší mít kovové součástky, se pohybuje novodobá Popelka se svou věrnou společnicí, androidkou Iko. Ta je alespoň ze součástek celá, a tak ví, na čem je. Jak by se však do někoho, komu trčí dráty z nohy, mohl zamilovat krásný princ?
Marissa Meyer vystavěla příběh na všech zásadních prvcích, které pohádková Popelka má: zlá macecha a její dvě dcery, opovrhované děvče, honosný bál, kam je potřeba se proplížit, ztracený střevíček...
Okořenila ho však i spoustou nových prvků, které Cinder povyšují na pravé dobrodružství na pomezí sci-fi a fantasy. Vedle robotických končetin a mikročipů se tak můžeme setkat s kouzly a iluzemi. Nechybí ani špetka politiky a notná dávka intrik.
Cinder mi přirostla k srdci, protože je normální, uvěřitelná, nejistotami zmítaná teenagerka. Zároveň je velmi chytrá a manuálně zručná, je proto vysloveně radost sledovat ji při práci s elektronikou, ať už vlastní či cizí. Iko vedle ní obstarává komický prvek. Cože? Vtipný android? Ani porouchaný osobnostní čip tuhle dvojici nezastaví.
Chvílemi máme možnost šmírovat i samotného prince. Není dokonalý. Krásný, to ano, ale nastaly chvíle, kdy jsem na něj zpoza stránek křičela: „Tohle nedělej! Zničíš si život!“ Princ je ale pravým vládcem, který by vlastní blaho obětoval pro svůj lid. I ten mechanický.
Proč stojí za to si tuhle knihu přečíst? Je prvním dílem opěvované ságy Měsíční kroniky, nastoluje zápletku a atmosféru a končí vyloženě napínavě, proto se ihned po jejím dočtení budete pídit po druhém dílu. A možná rovnou i třetím.
Scarlet
Měsíční kroniky #2
Vydal: Egmont, 2013. ISBN: 978-80-252-2577-6.
Cinder utíká z vězení za pomoci lodi a jejího kapitána Thorna, vesmírného mamlase a neúspěšného svůdníka. A pak ztroskotají někde ve Francii, kde se jako náhodou potkají se Scarlet.
Červená karkulka Scarlet mezi tím hledá svou babičku, která prostě zmizela, a jejího otce zbil klan rváčů v čele s Vlkem. Ale právě tento Vlk ví, kde babička je, takže Scarlet nezbývá, než se k němu přidat. A přijde i trocha romantiky.
Babička odkrývá další část příběhu a její role je zajímavým překvapením pro všechny zúčastněné.
Zvláštní je, že většina lidí hodnotí druhý díl lépe než první. Za mě byl první lepší. Možná efekt prvního dílu, možná prostě jen to, že putovací a zjišťovací příběhy nepatří mezi mé nejoblíbenější. A taky nutně nepotřebuju romanťárny.
Cinder je 16, Scarlet 18 let, obě na mě působí starším a poněkud zkušenějším dojmem, což ale může být dáno i prostou situací ve světě. Cinder ale víc, spíš tak na 24.
Cress
Měsíční kroniky #3
Vydal: Egmont, 2014. ISBN: 978-80-252-2952-1.
Cress (celým jménem Crescent, půlměsíc) je příběh Rapunzel/Lociky dotažený ad absurdum. Děvče sedí zavřené v satelitu kroužícím někde vysoko nad Zemí, sleduje, co se děje, a plní příkazy zlé královny. Zejména co se hackování týče (taková ta věc s počítačem, nikoli s háčkem a přízí). Cress se narodila bez kouzelných schopností, jak se na Měsíčňany patří, takže měla zemřít. Kdosi však pro ni vymyslel jiný osud.
Cress je ve svých 16 letech úžasně naivní děvčátko, přitom však neuvěřitelně zkušené, co se počítačů týče. V knize však není příliš zdůrazněno, kdo ji tomuto řemeslu naučil a že by k němu přišla sama jen z jedné přenosné obrazovky se mi příliš nezdá. Snad kniha Hvězdy nad hlavou přinese o jejím dětství více informací.
Komickým prvkem knihy je opět Carswell Thorne. Pardon, kapitán Carswell Thorne. Jeho smůla je v tomto díle hned trojí: Cress ho má prolustrovaného, má jistou nehodu se satelitem a musí se plahočit skrz Saharu slepý. Všechno však zvládá s nadhledem sobě vlastním.
Druhý komický prvek zajišťuje Iko, toho času osobnostní čip umístěný ve vesmírné lodi. Androidí tělo, které jí kapitán sežene, však zaručuje notnou dávku zábavy. Dají se v něm totiž měnit barvy duhovky.
Pouštní pasáž je trochu pomalejší, ale tuším, že jejím záměrem bylo vyvolat pocit marnosti u Cindeřiny skupiny a zdlouhavost pohybu mezi písečnými dunami v případě slepého Carswella a jeho doprovodu.
V tomto díle je též představena hlavní představitelka knihy, která sérii uzavírá – Winter. Cress jsem jednak četla podruhé a jednak se znalostí novely Nejkrásnější, mnoho věcí odehrávajících se na Měsíci mi tedy dávalo smysl. Pamatuju si ale pocit rozčarování z toho, jak málo toho o Winter autorka sděluje, který jsem zažívala při první četbě.
Závěr knihy je ve znamení únosu, který je sice dramatický, ale rozloučení s Cinder a její posádkou děj opět mírně zpomaluje. Tuším však, že jde o výdech před velkou akcí, která bude následovat.
Opět uděluji plné hodnocení (v procentech by to bylo 95) a rovnou se pouštím do čtvrtého dílu.
Nejkrásnější
Měsíční kroniky #3,5
Vydal: Egmont, 2015. ISBN: 978-80-252-2206-5
Příběh Levany, která prostě jen chtěla být nejkrásnější, je vlastně docela smutným odhalením poměrů na měsíčňanském královském dvoře. No a co, že by z vás třeba byla skvělá vladařka. Když máte staršího sourozence, nemáte nárok téměř na nic, a to ani když je sestra spíš ten večírkový než vladařsko-mateřský typ.
A k tomu zhrzená láska, ta musí být. Ta stojí za vším zlem světa. Doufám, že jsem tímto prohlášením neprozradila zbytečně moc, kniha je totiž téměř naprostým must-have, nebo spíš must-read pro fanoušky série Měsíční kroniky. Možná není takový trhák jako větší a silnější sestry označené celými čísly, ale i tak se jedná o velmi zajímavé a příjemné čtení.
