O významu přátelství

Proč máme přátele? Koho považujeme za přítele? Co od přítele očekáváme? Co nám dotyčný musí provést, aby přestal patřit do skupiny přátel?

Znám jednu osobu, kterou bych charakterizovala jako prostě přátelskou. Měla být mým prvním kafem (viz článek 52 kafí), ale není. Proč? Prostě nepřišla. Bez upozornění, bez omluvy.

Chápu, že každý musí někdy změnit plány. Chápu, že každému se někdy změní okolnosti z minuty na minutu. Kolik času stojí poslat zprávu: "nevyjde mi to, domluvíme se na jindy"? Dvacet vteřin? Je pro přátelství či alespoň běžné soužití taková cena příliš vysoká?

Dorazím na místo a od kolegyně se dozvídám, že má od včerejška dovolenou a že je mimo republiku. Píšu zprávu: "Kde jsi?" Odpověď přichází za čtyři hodiny: "Jsem v zahraničí, vysvětlím, až budu v Praze." Žádná omluva, ani náznak lítosti, že jsem kvůli našemu setkání dvě hodiny ubíjela čas. A není to poprvé.

Mám ji ráda, je přeci přátelská. Avšak po této příhodě ztratila mou důvěru. Znamenám pro ni méně než půl minuty času a cenu jedné esemesky?

Nechávám to teď plavat, ale vzpomínám na své dětství. Stačilo, aby člověk na týden onemocněl, a "nejlepší kámoška" si našla jinou nejlepší kámošku. Máma mi tvrdila, že holky se nemůžou kamarádit ve třech. Něco na tom bude. Vždycky je někdo (zejména moje maličkost) páté kolo u vozu. Vlastně třetí - u motorky.

Nejlepší kámošky jsou stejně asi kluci. Ne nemyslím nutně gaye. Mojí nejlepší kamarádkou byl vždy můj partner. Někdo, komu můžu věřit, někdo, kdo mi dá včas vědět, že na domluvenou schůzku nedorazí.

Přátelství je asi něco jako partnerské soužití. Jenom bez sexu a takových těch věcí. Pokud si holka vybere za kámošku kluka, se kterým nechodí, mohl by vzniknout drobný problém (jo, hlavně se nezabouchnout). A to je asi tak všechno, co hladová vymyslím.

P.S.: šéf nakonec vyměkl a žádost o zahraniční stáž je úspěšně poslaná ;-)