O svatebním veselí

Feuilleton ze speciálního vydání Věku páry:

V minulém čísle Věku páry sliboval jsem zamyšlení nad aktuálním problémem, kterýžto trápí mnohé z Vás. Je jím účast na svatebním veselí, s nímž se, dá-li se to tak říci, v poslední době takřka roztrhl pytel. Vskutku, nemine snad týden, by alespoň jeden z přátel či známých neoznámil, že vstupuje ve svazek manželský. Píši to proto, že i já byl v posledních měsících hned poněkolikráte pozván, abych se s drahými přáteli účastnil toho slavnostního reje, jaký onu vzácnou a veskrze positivní událost provází. Je nyní na mně, bych zodpověděl četné dotazy převážně panů, kteří čtou náš list, a věnoval jim něco rad a postřehů, jak by se gentleman měl v takové situaci chovati a čeho naopak se velmi přísně vyvarovati. Předně je třeba před samotnou událostí nekonzumovati žádný alkohol. Píši to takto bez okolků, neb se mnohým pánům stává, že na ně padne nervosita jaksi i za přítele, jenž je na veselici pozval. Aby ji překonali, holdují ostrým nápojům již od časného dopoledne. Následky bývají zpravidla otřesné, což mohu doložiti na následující historii.

Jeden můj známý, byv velmi rozrušen tím, že bude muset stráviti čas v obležení velkého množství jemu neznámých lidí, přihnul si již krátce po snídani většího množství whiskey. Takto pokračoval po celé dopoledne, vynechav zcela svačinu i oběd. Co bylo na tomto jeho konání positivní – měl velkou kuráž a tak na svatbu svého dobrého přítele dorazil již mezi prvními. Tam ovšem ztropil povyk, neb nejprve se netrefil do fortny kostela, poté omylem převrhl několik svěc, by následně oslovil svého přítele: "...nevěděl jsem, že tvá vyvolená je taková stará rašple." Nutno podotknout, že při tom ukazoval na pramatku přítelovy vyvolené, jíž tímto hrubě urazil. Co následovalo, si jistě sami domyslíte. Proto je třeba neustále míti na paměti – gentleman pije, jen když to umí. V opačném případě následky svého chování musí nésti sám. Milí pánové, určitě se vyhněte tomu, byste otce nevěsty nazývali "starým pardálem", "šedým vlkem" či dokonce "krvelačným Tondou". A to přes to, že třeba víte o jeho mnohaleté poctivé službě v císařském vojsku někde v Habeši. Takové oslovení mladším a mnohem nezkušenějším členem společnosti totiž v onom ctihodném muži zpravidla otevře stavidla jeho vojáckým instinktům, pročež o vás buď zlomí hůl nebo se velmi zblízka seznámíte s jeho pravačkou. V horším případě bude rovnou páliti ze své šestiliberky. Oněch rad by mohlo býti mnohem více, avšak prostor vymezený tomuto feuilletonu se krátí. K ožehavému thematu se jistě vrátíme i v některém z příštích čísel Věku páry. Na závěr bych Vám velice důrazně doporučil, ať v žádném případě nezpochybňujete přednosti zeppelínů zakotvených před místem konání svatebního veselí. Nikdy nevíte, zda nepatří opravdovému Němci. A ti, jak víte, nemají žádný smysl pro humor.