O motivaci

Nebojte, mí milí čtenáři, pokud existujete, neumřela jsem. Pouze jsem své úsilí na chvilku přenesla na jinou činnost. Včera jsem totiž absolvovala závěrečnou zkoušku z pedagogiky a psychologie, které jsou předpokladem k tomu, abych někdy v budoucnu mohla vykonávat řemeslo učitelské. Ještě sice nemám hotovo, stále mě čeká zkouška z oborové didaktiky, tu hlavní a podle mého nejtěžší část však mám splněnu.

I když s odřenýma ušima. Jako obvykle.

Moje otázka z psychologie se týkala motivace, což je téma, které je pro mě celoživotně problematické. Hodně mi v tomto ohledu pomohla přednáška o filozofii svobody, kterou jsem absolvovala před pár lety. To však nebylo totéž, co chtěli slyšet mí včerejší zkoušející.

Motivace je když...

...když se vám nechce uklízet, ale víte, že musíte. Ne, nemusíte! Filozofie svobody hlásá, že nikdy nemáte dělat nic, co nechcete, protože vás to psychicky vysává. Proč ale potom uklízet? Protože doma nechcete žít ve svinčíku přeci. Protože chcete, aby vaše rodina byla zdravá, netrpěla alergiemi z přebytku prachu, nechodila ve zmačkaném oblečení a celou kuchyní nesmrděl nevynesený koš. Děláte to proto, že něco chcete.

Motivace je podle mě velmi osobní záležitostí, kterou jen obtížně někomu nadiktujete zvenčí. Ale i takový druh motivace existuje. Alespoň podle mých zkoušejících. A pak je tu strach. Strach je prý vnitřním druhem motivace. Měla jsem odlišit strach ve škole a strach ze školy. Připadá to ještě někomu tak absurdní jako mně?

Najděte na strachu něco pozotovního. Učím se, protože se bojím, že neudělám zkoušku. OK, ale nebylo by lepší učit se proto, že chci? Že mě to prostě baví? Je to otázka osobního zájmu a filozofie svobody. Pokud by mě nebavilo se učit a nechtěla jsem to dělat, tak to přeci dělat nebudu. Tečka.

A abych ve svém motivačním blogovém příspěvku nezašla příliš hluboko do debaty o smylu vzdělávání a našeho školství, skončím. Moje zkouška skončila tím, že jsem prohlásila, že mě další důvod strachu ve škole nenapadá, protože jsem asi měla dobrou školu, načež jsem byla upozorněna, že jako pedagogický profesionál bych měla být schopna odhlédnout od osobní zkušenosti.

Nebyla. Motivace je totiž mým problémovým tématem dlouhodobě.