Jak jsem mohla pracovat pro Kosmas

Touha dokázat si, že na "to" mám, ať už je "tím" cokoli, jsem se přihlásila do výběrového řízení na pozici v marketingu Kosmasu. Načinčala jsem svůj roky zaprášený životopis a vyhlížela neznámá čísla na telefonu. Dočkala jsem se.

Do Horoměřic jsem se vypravila s notným předstihem, vybavena mapou a nepromokavými botami. V neznámém prostředí je třeba předstírat, že jsem místní, takže ta kilometrová cesta k centrále největšího dodavatele knih u nás přes pole a kolem rybníka s mobilem v ruce vypadala samozřejmě zcela přirozeně.

Na místo určení jsem dorazila o půl hodiny předem i přes to, že jsem několik minut nesměle stepovala před vchodem. Inu co, alespoň mám čas začíst se do knihy o copywritingu a vypadat při tom vysoce uvědoměle.

Přivítaly mě dvě milé dámy, které by byly mými kolegyněmi, respektive nadřízenou a kolegyní. Oceňuji, že si mohly svého třetího do party vybrat samy. Měla jsem pocit, že jsme si mile popovídaly, leč zmínka o openspacu pro dvacet lidí mě mírně vyděsila. A co teprve to dojíždění?

Měla jsem vymyšlenou perfektní strategii.

Kterou jsem nepoužila.

Proto mě ani příliš nepřekvapilo, když mi po pár dnech přišel mail, že do druhého kola vybrali jiné kandidáty, kteří více odpovídali požadavkům. Sice mě to mrzelo, ale v zápětí jsem si začala uvědomovat, že vymyšlenou strategii nemusím prodávat Kosmasu, že si ji můžu nechat pro sebe, nebo ji nabídnout Zeedee. A k tomu, abych mohla dělat pro Zeedee, potřebuji zůstat v práci, kterou dělám – v knihovně.

V uplynulém týdnu jsem tomuto komunitnímu portálu věnovala čas nápadně podobný polovičnímu úvazku. A víte co? Nevadí mi to! Všechno jde podle plánu.

V týdnu jsem také narazila na inzerát, že v Knihách Dobrovský hledají copywritera a markeťáka. Zkoumám a prohlížím, v zápětí mi dochází jedna věc: že bych si v Kosmasu řekla o příliš vysokou částku?