Ach jo, už zase...

Vím, že to je boj s větrnými mlýny, přesto jsem si neodpustila vrhnout se do něj znovu. Tentokrát se však nejednalo o dvojici sebestředných blogerek, nýbrž firmu, u které sama nakupuji a která má na Facebooku přes sedm tisíc odběratelů.

Nabídka zněla lákavě: do komentáře nahrajte fotku svého zvířecího miláčka, napište jeho jméno a svůj e-mail, na který vám zašleme volnou vstupenku na chovatelský veletrh (plná cena je 150,- Kč, po registraci na webu pořadatele se slevou za 100,- Kč).

Ohradila jsem se proti veřejnému psaní e-mailů, protože se nápadně podobá situaci, kterou jsem už zažila a kterou Daniel Dočekal okomentoval slovy: "To podstatnější a nejhorší je bod "do komentáře pod ní nám zanechte svůj e-mail", Ano, tohle může vymyslet jenom někdo kdo vůbec nemyslí. A ti co se takovéhle soutěže účastní už zjevně nemyslí vůbec. Ideální pro sběr mailů pro spam. Ale hlavně pro sociální inženýrství. A když už na to přijde, tak dost dobře možná také možný podnět pro Úřad pro ochranu osobních údajů."

Zatímco pořadatel soutěže vhodně zareagoval a žádost o e-mail přesunul do roviny soukromých zpráv, příliš se nezabýval odstraněním už zveřejněných mailů. Mezi tím se několik dalších uživatelů pozastavilo nad tím, proč mi to tolik vadí. Zveřejnění e-mailu je přeci běžné, daleko horší by to bylo s telefonním číslem.

Vážení čtenáři, kteří jste přetrpěli předchozí čtyři odstavce a nepříliš přesvědčivý obrázek a dočetli se až sem, dovolte mi lehké shrnutí, proč zveřejňování e-mailů na veřejně přístupném místě na Facebooku vadí:

Vystavujete se riziku zneužití vlastního e-mailu, a to pro účely spamů nebo sociálního inženýrství (viz druhý bod):
Pokud nepoužíváte dostatečně silná hesla, rozdílná pro jednotlivé webové služby, usnadňujete potenciálním pachatelům přístup do dalšich vašich služeb (v tomto případě zejména, je-li vaším běžným heslem jméno vašeho zmířecího miláčka).
Dnešní děti mají ve škole informační vzdělávání, ve kterém se jim často učitelé snaží vtloukat do hlavy zásady bezpečnosti, netikety a dalších pravidel pohybu po internetu. Velmi zajímavý je v tomto ohledu argument: nepište na sociální sítě nic, co byste nenapsali na školní nástěnku.
E-mail lze považovat za osobní údaj podle zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.
V kombinaci s proklikem na váš facebookový profil, kde podle pravidel této sociální sítě uvádíte své pravé jméno (že ano?) a mnoho z nás i fotografii, podle které je možné osobu jednoznačně identifikovat (opět proto, že to tak je v pravidlech Facebooku a schválně, kdo je opravdu četl a řídí se jimi), se jedná o osobní údaj zcela určitě.
Pokud na svém osobním profilu neopatrně zveřejňujete některé údaje o sobě, fotografie, názory na politickou situaci a podobně, stojíme na hraně citlivých údajů podle § 4 odst. b. (ovšem tady se jedná o vaši neuvážlivost, nikoli vinu pořadatele soutěže).
Firma, která zpracovává osobní údaje, je povinna o tom fyzické osoby poučit a navíc tyto fyzické osoby s tím firmě (nebo jiné fyzické osobě) musí udělit výslovný souhlas.
Pokud se vaše osobní údaje takto vyskytují na veřejně přístupném místě, tedy například v otevřeně skupině, která má více než 7 tisíc členů, jedná se o zveřejnění osobního údaje, o kterém se zákon zmiňuje takto: "zveřejněným osobním údajem osobní údaj zpřístupněný zejména hromadnými sdělovacími prostředky, jiným veřejným sdělením nebo jako součást veřejného seznamu".
A nakonec tu máme § 45a:

Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem.
Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta do 1 000 000 Kč.
Za správní delikt podle odstavce 1 spáchaný tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem se uloží pokuta do 5 000 000 Kč.

Jsem si vědoma toho, že uvedený výčet je velmi zjednodušující a vynechává některé zvláštní případy a předpisy. Přesto by vám však mohl pomoct uvědomit si, co se svými údaji děláte.

Jedna věc je, že jdete do drogerie, kde se upíšete do věrnostního programu, dostanete lesknoucí se věrnostní kartičku, dárek na uvítanou v podobě řasenky a 10% slevy na první nákup a párktát do měsíce vám firma pošle newsletter či reklamní leták v naději, že nakoupíte. Této firmě podepisujete souhlas se zpracováním svých údajů. Tato firma si kupuje vaše osobní údaje za řasenku. Tato firma vidí, že si každý měsíc koupíte krabičku tamponů a jednou místo nich přijdou pleny, takže vám začne nabízet dětské zboží (máte přeci tu boží klubovou kartičku).

Druhá věc je, že své osobní údaje, jejichž zneužití může mít (jasně, nemusí, koho by zajímala prodavačka z Horní Dolní, že jo?) daleko závažnější následky, prodáváte za vstupenku na akci, na kterou možná ani nepůjdete, a firma se vám "odvděčí" tím, že vaše kontakty napíše na nástěnku (vývěsku, tabuli, zeď, říkejte jí, jak chcete).

Často se setkávám s argumentem, že to je dneska normální. Chcete, aby zneužívání osobních údajů bylo normální?

Často se také setkávám s argumentem, že váš e-mail je zveřejněný na webu vaší firmy, aby vás klienti mohli kontaktovat. Takže si ho tam může kdokoli najít. Jistě, ale to je váš pracovní e-mail, zaměstnavatel vás chrání a vy jste mu dali se zveřejněním souhlas. Nebo snad ne?