Proč audioknihy?

Audioknihy hrají v mém životě poslední dobou celkem významnou roli (i když přiznávám, že největší boom jsem prožívala loni na podzim). Tento týden jsem se nad jejich smyslem, účelem či posláním zamýšlela hned dvakrát. Poprvé v pondělí, podruhé právě dnes.

Pondělní zamyšlení na Facebooku Knihy Zlín mi vyneslo výhru v podobě audioknižních Sedmikrásek Kristiny Ohlssonové, a nebyla to zdaleka jediná audioknižní výhra letošního roku. Úkol zněl jasně – odpovědět na otázku: "co je podle vás na audioknihách skvělé".

Tentokrát odbornou porotu zaujalo mé tvrzení: "Neumím říct co, audioknihy jsou prostě skvělé. Co je skvělého na slunečném dni? Co je skvělého na vůni vzduchu těsně před deštěm? Co je skvělého na tom, když si po celém dni můžete konečně lehnout do postele? Tak přesně proto jsou skvělé audioknihy."

Dnešní článek vzniká z podobného důvodu: výzvy nakladatelství Jan Melvil:

Milý Melvile,

stále neumím říct, proč mám audioknihy ráda. Existuje milion důvodů, které vyjmenují i ostatní: můžu si číst při různých jiných činnostech, ať jsou to domácí práce nebo řízení auta, mám osobního předčítače před spaním, louskám příběhy, i když mě zrovna bolí oči a po celodenní práci s písmenky nemám chuť ani tupě civět na televizi, natož pak do knihy (a těch devět set tisíc devětset devadesát dalších důvodů).

Audioknihy mají přidanou hodnotu, kterou je hlas vypravěče. Za dobu, co poslouchám, mám své oblíbence: Martin Stránský, Jan Vondráček, Jana Stryková, Valérie Zawadská... samá velká jména, že? Důležitá je samozřejmě i režie a případné hudební předěly mezi kapitolami, které mohou obsah knihy notně pozvednout.

Za problém považuji, když se z této přidané hodnoty stane přítěž knihy. Nesympatický hlas vypravěče, jeho vady řeči, špatně vysříhané přebrepty nebo znělky, které knihu zahubí (dokonalým příkladem zabijáckého doprovodu jsou zpívánky u audioknihy Vychováváme děti a rosteme s nimi).

Něco jiného je vnímat hlasem beletrii a pokusit se za pomoci audioknih se vzdělat. Ano, i to jsem si vyzkoušela, dokonce se dvěma vašimi knihami (Kraď jako umělec a Nastavení mysli). Můžu proto z vlastní zkušenosti říct, že na jejich vnímání je potřeba podstatně více pozornosti a ne vždy mi v tomto ohledu knihy samy pomáhají. Co mi vadí, je absence znělek a nepříjemný projev vypravěče.

Je to jako když jdete na přednášku a lektor je vám nesympatický. Hodinu si odsedíte, vždyť jste si ji zaplatili, ale požitek ani užitek z toho není. Když si pročítám obě své výše zmíněné recenze, vaše audioknihy z toho nevycházejí nejlépe. Přitom právě vypravěč je tím, kdo knihu dělá audioknihou.

Jako příklad může posloužit Mrtvá šelma nakladatelství Walker & Volf. Tu původně načetla vedle pánů Otakara Brouska ml. a Jiřího Klema také Kateřina Janečková. Nespokojení fanoušci však zapříčinili, že kapitoly vyprávěné ženskou postavou byly znovu načteny Jitkou Ježkovou a vydavatelství nyní nabízí pouze audioknihu s novým obsazením.

Chci tím říct, že vaše knihy mám fakt ráda, mám jich pěknou řádku v e-knihovně (díky akci na iBooks, viz obrázek níž) a pro cihlu Na volné noze jsem si přišla osobně do Paralelní polis, jen abych ji měla s podpisem autora. Audioknihy, i když se jejich kvalita zlepšuje, mě však zatím nepřesvědčily.

Ale nemějte obavu, nejste v tom sami. Většina knih v kategorii Osobní rozvoj trpí podobným neduhem. A teď mi řekněte vy, co s tím hodláte dělat?