Vymyté mozky aneb óda na Apple

Jsem hrdým uživatelem produktů značky Apple. S ostatními podobně postiženými však máme jednu společnou vlastnost, kterou "lidi zvenčí" nebo "ti ostatní" nechápou – absolutní fanatizmus hraničící s vymytým mozkem. Aspoň tak je "jim" to může jevit.

Skutečnost je však prostá – produkty této firmy jsou vymazlené. Neříkám dokonalé, ale dost dobré. Pro mě osobně jsou všechny ty hračky něčím, co jsem v dětství považovala za sci-fi a vůbec by mě nenapadlo, že je někdy budu sama vlastnit.

Můj jablečný repertoár má ještě jednu vlastnost: u naprosté většiny kousků si přesně pamatuju, kdy jsem si je koupila. Obvykle totiž jejich pořízení spadá do jinak významného data, které toto zapamatování notně usnadňuje.

První byl MacBook. Z prodejny se mnou odešel v den narozenin kamarádky Lary nese její jméno. Ano, jedná se o skutečnou Laru a ne, není to Lara Croft (kdo řekne, že není skutečná, dostaně pěsťovku).

Záhy přibyl iPhone. Bylo to někdy na podzim, avšak právě u něj přesné datum neznám. Pravděpodobně by se někde v cloudu dal najít den prvního přihlášení do systému nebo podobná ptákovina, ale vlastně na tom nezáleží.

S rostoucím množstvím digitálních odborných textů, které jsem musela pročíst, jsem začala zvažovat koupi tabletu. Má oblíbená síť prodejen zrovna otevírala novou pobočku a nabízela asi deset procent slevu. Když jsem však uviděla ty davy, tu frontu linoucí se přes obchoďák, pokorně jsem se vrátila do jiné pobočky a iPad koupila bez slevy. Bylo to právě na Halloween a ano, můj tablet se tak opravdu jmenuje.

Apple Watch přibyly do sbírky v první den jejich oficiálního prodeje v ČR, tedy 29. ledna. Není to sice nijak krásné datum, ale chápete, byl to ten první den!

Dnes, po více než roce bez inovací, do bílé designové skvadry přibyly AirPods. Krásně to vyšlo, právě dnes slaví svátek někdo z příbuzenstva, ale ne, nepojmenuji svá nová sluchátka (zrovna je mám na uších) Zdeničky ani nic podobného.

Na celé této anabázi jsem si uvědomila jednu věc: svou sbírku rozšiřuju, ale neinovuju. Žádný nový Mac či iPhone, a to i přes fakt, že klávesnice pod mými prsty je skoro tři roky stará. Kdy dřív mi laptop vydržel tři roky, aniž by potřeboval kompletně přeinstalovat, nebo ještě lépe hodit z okna?

Asi mám vymytý mozek. Uvědomuju si cenu, kterou jsem za tyto předměty (jsou to pořád jen věci, i když mají jméno a slaví narozeniny, že ano?) musela zaplatit, ale není mi to líto. Zároveň k těmto věcem mám nějaký vztah, který mi znemožňuje je v návalu vzteku ničit. Ani nadávat. Ani na to třeba jen koutkem mozku pomyslet!

Mozku? Jakého mozku? Je přece vymytý...