Pomoc, další unboxing!

Ponořena do blogerského světa, setkávám se poslední dobou s některými nešvary. Potíž vidím v tom, že si buď lidé myslí, že jisté typy příspěvků někoho zajímají, nebo zajímají všechny ostatní a mimo jsem já. Ať tak či onak, blogy se zbytečnými příspěvky jen hemží. A co je horší – blogeři jimi zamořují i facebookové skupiny. Najít pak něco skutečně zajímavého se začíná podobat jehle v kupce sena.

1. Unboxing

"Hele, koukejte, jaké knížky mi dnes přišly od Metafory!"

Původním významem unboxingu bylo ukázat, jaké příslušenství se skrývá v krabici s novým produktem, jestli výrobce nezapomněl na všechny kabely a jaké příjemné bonusy můžeme čekat, pokud si daný výrobek koupíme.

Dnes, zejména u blogerů, najdeme fotku balíčku a fotku jeho obsahu. Jaká je přidaná hodnota? Jsou to recenzáky, výhra nebo je majitel zaplatil?

Dobrá, možná se přiblížíme ke oblíbenému blogerovi, poznáme jeho vkus (ten stejně známe, protože ho sledujeme), ale napadlo někoho "jenom" hodit fotku na Instagram a dále to nepitvat?

2. Kopírování anotací

pokud možno i s chybami.

Tento nešvar se týká jak recenzí, tak i unboxingů. Kopírování nakladatelských anotací považuji za zcestné ze dvou důvodů: lze ji snadno dohledat kdekoli jinde a může blogera snižovat v očích vyhledávače (proč? kvůli duplicitnímu textu).

Navíc opět chybí ona přidaná hodnota. V případě recenze můžu obsah knihy shrnout vlastními slovy, v případě unboxingu, když už ho musím mít, přidat info o tom, proč mě právě tato kniha zaujala (pokud možno ne ve formě: "Zaujala mě svou anotací" a zkopírovat ji).

3. Příliš dlouhá videa

Mládež miluje youtubery, video bloggery, vlogery a vůbec všechny, kdo dělají videa.

Mládež také miluje všechno rychle, krátce, multitask, hlavně ne nudně a aby to bylo cool.

Proč tedy vznikají deseti i více minutová videa? Jak je možné, že v uspěchané době nesoustředěných lidí někdo vydrží koukat na plytké tlachání, sestříhané pokud možno špatně nebo vůbec? Jak je možné, že vám jedna z nejúspěšnějších knižních video blogerek napíše, že nepočítá s tím, že si to lidi budou pouštět celé?

Jaký to má sakra význam?

4. Instagram Stories

Relativně nová funkce Instagramu umožňuje nahrát fotku nebo sdílet krátké video (nahrané na výšku), které se zobrazuje úplně nahoře v aplikaci a po 24 hodinách zmizí. Super věc!

Dokud se ovšem nerozhodnete, že tímto způsobem budete mapovat celý svůj život.

Všimla jsem si, že některé lidi ihned přeskakuji, a to zejména proto, že jejich příspěvků je příliš a jsou vesměs nudné. Zrovna včera jsem se v kurzu Briana Peterse na Skillshare dozvěděla, že optimální počet Stories jsou asi tak dva denně, rozhodně byste neměli překročit 15 minut týdně. To jsou dvě minuty na jeden den, a i to mi připadá dost.

5. Sdílení odkazů na Facebooku

Jasně, všichni sdílí odkazy, protože bez nich by se čtenáři nedostali na naše stránky (nebo aspoň ne tak snadno). Jenže Facebook má takovou chytrou funkci: zkopírujete odkaz a počkáte, až se vygeneruje náhled. Potom jej smažete a voilá – náhled zůstane a vy můžete začít psát do čistého pole.

Facebook také občas za odkazy přidává další balast (nejčastěji ?fref=ts nebo něco podobného). Tak ten můžete s klidem smazat. Zejména pokud se vám nastřádá těchto neřádů více, navíc se jich nezbavíte po vytvoření náhledu, vznikne vám z toho docela divočina: