Dělám toho dost?

Můj známý nedávno zveřejnil na svém blogu obrázek, karikaturu, vtípek. Podstatou jeho sdělení je fakt, že zatímco lidé dříve narození za dovolenou považují sbalit kufr a na tři týdny vypadnout kamkoli (optimálně do tropického ráje), naše generace za "volno" považuje týden, ve kterém pracovala jen 40 hodin.

Ha ha, moc vtipné. Potom mi ale začalo docházet, že se mě to týká také. Včera jsem si naplno uvědomila důsledky. Nejprve však trocha teorie:

Fakt první: jsem zaměstnancem na plný úvazek, tzn. cca 40 hodin týdně sedím v práci (dobře, možná trochu méně, přiznávám, že to občas flákám). Při té příležitosti dělám další projekty. Něco se stíhá dohromady, něco ne (třeba jako když mi v práci nefunguje Zeedee mail). V práci č. 1 se mi navíc nabalují dílčí úkoly, jako třeba správa jednoho z oficiálních FB kanálů, a tak mi čas na další projekty ubývá.

Fakt druhý: práce pro Zeedee mi zabere 20 hodin týdně, když ji dělám poctivě. Jsou to články (optimálně) každý den, komunikace s recenzenty, domlouvání recenzních výtisků, editace článků apod. Část z toho sice stíhám v práci č. 1, ale zdaleka ne všechno, a tak pokračuji večer doma.

Fakt třetí: jakmile skončil jazykový kurz, na který jsem se přihlásila a na který jsem občas nechodila, protože práce 1 a 2, přišlo mi, že mám nějak moc volného času. A tak jsem si našla práci č. 3 - chci pomoct s propagací šakuhači festivalu, který proběhne v září. Proto jsem minulý týden strávila několik hodin (vesměs v práci č. 1, ale ne výlučně) konstrukcí nástřelu marketingového plánu na 10 týdnů do festivalu.

Fakt čtvrtý: jedna z mála blogerek, které sleduji, Rachel Roo, je děsivě aktivní žena - přebíhá mezi školami, dobrovolnickou činností, doučováním, prací a různými blogerskými akcemi a já si říkám: Nedělám toho nějak málo?

Facit: Ne. Včera kolem poledne mi přišla SMSka o tom, kdy se můžeme sejít ohledně práce č. 3 a já v ten okamžik přestala užívat volna a hlava začala pracovat. Dotyčný za to nemůže, byla to moje volba, ale v podstatě jsem se připravila o čtvrtinu volna - půl dne z víkendu uprostřed týdne.

Uvědomila jsem si, že neumím relaxovat. Neumím vypnout. Na jednu stranu bych si přála být digitálním nomádem a moct pracovat i z pláže, třeba v tom tropickém ráji. Na druhou stranu - kdo by si ten ráj užíval, kdyby v něm musel pracovat? Co je tak špatného na tom, chodit od 9 d 5 do práce a pak prostě na pár týdnů vypadnou a vypnout?

Udělat si volno pro mě momentálně znamená udělat dvoutýdenní práci za týden (předepsat články na Zeedee, naplánovat co nejvíc akcí na soc. sítích, pověřit vším ostatním kolegy). To není dobrý stav. Ale jak z něj ven?

Na jednu stranu dělám, co mě baví, na tu druhou mě vyčerpává, když mé nadšení nesdílejí i ostatní. Nemám se od koho dobíjet, nevidím smysl, proč to všechno dělám. A co je na tom nejhorší? Že ti "ostatní" mají momentálně dovolenou.