Jak to bylo s Harrym Potterem

Momentálně díky Humbooku probíhá společný rereading prvního dílu Harryho Pottera, a to až do večera 20. srpna. Říkala jsem si, že bych se také zúčastnila, i když v mém případě se nebude jednat o rereading. Já totiž Harryho Pottera nikdy ne(do)četla.

Znám jeho svět a viděla jsem některé z filmů (ten s ohnivým pohárem hned několikrát*, jinak spíš útržky různých dílů), ale knižní mánie mě minula.

Vzpomínám si na své první setkání s knihou. Seděli jsme v altánu na zahradě základní školy, kde si prvního Harryho četla dívka z vyššího ročníku (něco ve smyslu když já byla v sedmé, ona v osmé třídě). Kniha mě ale ani námětem ani obálkou nezaujala (dnes již vím, že ta první obálka byla fakt pekelná – díky za nová vydání).

O něco později, snad na střední škole, jsem se do Harryho světa pokoušela dostat také. Začala jsem ale celkem nelogicky třetím dílem, který mě nebavil, a tak jsem ho odložila ve třetině. Potom jsem zkusila druhý díl a skončila v polovině. Tehdy jsem ještě byla schopná rozečtenou knihu odložit, to už dnes nejspíš neumím. Pamatuju si na vrbu mlátičku a na to, jak mě štvala. Nic víc.

Potom přišla audiokniha prvního dílu. Vycházela na jednotlivých CD, bylo jich asi deset, každý týden jedno jako příloha novin. Koupila jsem sice celou řadu a nejspíš ji stále někde mám, ale nikdy ji nedoposlechla. Mohl za to hlas Jiřího Lábuse a jeho výslovnost jména Hari (nikoli Hery, jak jsme byli zvyklí z filmů).

Harry Potter nyní slaví 20 let**. Je to velký kluk! To už bych mu mohla dát šanci i já.

Chci využít této humbookové akce k prvnímu opravdovému a nepřerušovanému čtení Harryho Pottera a kamene mudrců. Jsem vybavená: už nějakou dobu mám ilustrované vydání s úchvatnými obrázky Jima Kaye. Ty byly tak krásné, že ani já jsem neodolala a knihu se záměrem si ji později*** přečíst si koupila.

Čas nastal NYNÍ. Držte mi palce!