Já ne

Poslední dobou se internetem šíří zpovědi žen, které zažily obtěžování ze strany mužů, zveřejněné s hashtagem #metoo. Já říkám #menot. Ne, že bych nic podobného nezažila, ale občas mám pocit, že se v tomto případě jedná o přehnanou paniku.

Kauza vznikla po zveřejnění informace, že jistý filmový producent žádal po herečkách jisté služby, aby dostaly roli. Není to slušné, není to správné, ale ty ženy měly možnost volby, nikdo je neznásilnil.

Šance, že bude muž obtěžovat ženu, je o více než 90 % vyšší, než že muž bude obtěžovat muže (ano, mám na mysli onu čtyřprocentní menšinu). Dělal už někdo průzkumy o obtěžování mužů ženami? A co ženy ženami? Kdo někdy zažil ženský kolektiv, nemá nejmenší pochyby o tom, že obtěžování nemusí být jen sexuálního rázu.

Další otázkou je, kde leží ona hranice pro obtěžování. Každý ji máme jinde. Zatímco někde je flirtování na pracovišti považováno za zdravý způsob upuštění páry v mezilidských vztazích, jinde dostanete za pochválení nového účesu kolegyně napomenutí.

A pak je také otázkou, jak se seznámit a přitom nebýt považován za prasáka? Co když se vám dotyčná prostě jenom líbí a opravdu ji chcete pozvat na kafe, protože přemýšlíte o společné budoucnosti a kupě potenciálních dětí?

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem byla střední škole. Tehdy nebyl internet v každém mobilu, museli jsme chodit do internetových kaváren. A tehdy se chatovalo ve velkém. Hlavním účelem bylo, jak jinak, seznámit se. A také jsem párkrát vyrazila na setkání s neznámým ctitelem. Několikrát z toho nic nebylo, nakonec jsem ale opravdu našla fajn kluka, se kterým jsem potom několik let chodila.

Z dnešního pohledu to bylo velmi riskantní jednání. Jít, nezletilá, někam úplně sama, nevíte s kým...

Kdyby se mi tehdy něco stalo, čí by to byla vina? Jistě, pachatele, ale mohla jsem tomu předejít, ne?

Takže ano, zažila jsem obtěžování, ale také ano, mohla jsem si za něj sama.

Zpět ke knižní tematice:

Uvědomila jsem si, že jsem dva měsíce nenapsala recenzi. Hrůza!

Vzhledem k výše uvedenému jsem si vzpomněla na audioknihu, kterou jsem poslouchala na jaře: Erilian, město čarodějů.

O víkendu se chystám přepisovat rozhovor s Joelle Charbonneau, který jsem nahrála na Humbook Festu. Bude to náročné, protože v místě byl velký ruch.

Tímto se také chci omluvit všem, kteří netrpělivě čekají na oznámení výherce knihy Krverůž od Anity G. Howard. Soutěž probíhala na Zeedee do pondělního večera. Nikdo ale neuhodl, proto chci losovat ze všech soutěžících a chci k tomu udělat video. Na to ale musím mít prostředí, čas a světlo. Za celý týden se mi tyto okolnosti nesešly, takže k tomuto výkonu dojde buď o víkendu, nebo příští středu, společně s losováním výherce knihy Kaziměsti.

Navíc jsem si pořídila parádní chřipku, takže kašlání a smrkání do objektivu bude opravdu zajímavé zpestření.

Proč zrovna středu?

Bude prvního listopadu, první den mého nového života. Asi si začnu psát deník. Nebo videoblog. Nebo aspoň mám téma pro příští páteční příspěvek.