Jak jsem číhala na Zemana
Je tomu právě měsíc, co jsem na volné noze. Tento měsíc měl sloužit k tomu, abych si odpočala a také začala přemýšlet o tom, co bude dál. Podnikla jsem několik kroků, z nichž některé byly finančně poněkud náročné, ale věřím, že se vyplatí. Jmenovitě se jedná o:
Nový foťák. I když proběhl černý pátek, stejně na něj padlo přes deset tisíc.
Nový web s novou doménou. Ano, Knižní banket už existuje i s příponou .cz. Tento projekt však bude odlišný. A s tím souvisí i další věc, totiž...
Několik balíků knih a dárkových předmětů, barev, látek, grafických materiálů apod.
Nové album U2 (dobře, to až dneska).
Můj nový web bude, přiznávám bez mučení, tíhnout k zisku. Je od českého provozovatele, podporuje český fakturační systém a snad i milované EET, takže na něm brzy můžete očekávat e-shop. Doufám, když jsem si za tuto možnost připlatila.
Siri Pettersen
Minulý pátek jsem měla úžasnou příležitost dělat rozhovor s norskou autorkou Ódinova dítěte, Siri Pettersen. Jeho první část už teď vesele visí na Zeedee.
Když jsem dělala rozhovory s Anitou G. Howard a Joelle Charbonneau, měla jsem asi tak dvacet minut. Tentokrát to byla hodina, navíc Siri je velmi upovídaná, proto materiálu vzniklo neskutečné množství. Zdaleka všechno se mi na Zeedee nevešlo, spíš bych řekla, že daleko víc toho zůstalo skryto. Chci proto vytvořit ještě jeden rozhovor "ze zbytků".
A kde jinde než na novém webu, hm?
Den před tím, ve čtvrtek, jsem byla na akci v DOXu, kde Siri vystupovala společně s Laurou Linstedt, finskou autorkou knihy Oneiron. Zážitků a informací mám proto spoustu, část z nich ještě musím přetavit do reportáže pro nový internetový magazín FantasyMag.
A teď konečně ten Zeman...
Můj muž je novinář. Dostal ultimátní úkol: jet na otočku do Jihomoravského kraje a napsat reportáž o cestě prezidenta Zemana, o jeho vystoupeních před občany ve Strážnici a Bučovicích. Vzal mě s sebou a s námi cestoval i náš nový foťák.
Byla to pro něj doslova zatěžkávací zkouška. Ve středu večer začalo sněžit, už ráno jsme hledali auto pod závějí a ve čtvrtek se počasí rozhodně neumoudřilo. Vedle zasněženého přístroje, objektivu, čočky a fotek jsem měla zmrzlé nohy a ruce a ještě se jakožto novinářský elév setkala s klasickým přístupem: "Měla jste přijít dřív, zabrala byste si lepší místo."
Potom mě můj muž přesvědčoval, že tato příkoří byla dříve běžnou součástí jeho práce, než změnil redakci. Pro mě to byl jen jednodenní zážitek, který možná neodmarodím a který mi přinesl spoustu zkušeností.
Například:
Blesk má smysl – potřebuju větší
Objektiv má smysl – na větší ale nemám
Z tří set fotek je jich použitelných pět – potřebuju větší disk
Miluju zimu!
P.S.: na obou webech je možné přihlásit se k odběru newsletteru!
