Prosincová obohacení mé sbírky

Už dlouho jsem nedělala bookhaul, sama tento typ příspěvků příliš nevyhledávám, ale vzhledem k nedávné smršti způsobené nejen Vánocemi, mi to prostě nedá a o své knižní přírůstky se chci podělit. Téměř každý z nich má totiž svůj vlastní příběh (nebojte, nemám v plánu vás zahrnovat ÚPLNĚ každým).

Pokud jste četli můj minulý příspěvek na zde blogu, víte, že jsem si dala předsevzetí v roce 2019 nekupovat si nové knihy (téměř, pár výjimek se tam najde). A tak jsem využila posledních dnů minulého roku a sehnala a naobjednala si, co jsem v danou chvíli pociťovala jako akutní potřebu vlastnit.

Hned první knihou, kterou jsem ještě před Vánocemi získala, byla Iko, kterou jsem vyhrála v soutěži Albatros Media, spíš tedy její Humbookové sekce. Ještě jsem ji nečetla, ale... Jupí!

A potom to přišlo: Štědrý den a s ním nadílka knih Terryho Pratchetta, které nám v rodinné sbírce chyběly. Pravda, bylo to od Ježíška trochu vypočítavé. Sbírka je totiž společná a užitek z ní bude mít více členů domácnosti. Navíc další z mých novoročních předsevzetí, a to přečíst šest knih ze Zeměplochy, podporuje jen částečně. Chci si je totiž dát v pořadí, v jakém byly napsány, takže bych měla jít v pořadí: Malí bohové, Dámy a pánové, Muži ve zbrani...

Ježíšek přinesl Těžké melodično, které jako díl s pořadovým číslem 16 ihned následuje, dalšími jsou Nadělat prachy (36) a Šňupec (39).

Povánoční návrat do práce byl o to příjemnější, že jsem se po skončení vlastní směny mohla přesunout do Knih Dobrovský a díky jejich slevám pro majitele klubových karet tam strávit druhou směnu stáním ve frontě :-)

Chtěla jsem Opskurno, Krev pro rusalku a posledního Kotletu. Opskurno prostě nenašli, takže jsem první den slev odešla pouze se dvěma knihami. Krev pro rusalku od Kristýny Sněgoňové jsem chtěla od té doby, co jsem se v září účastnila CONiáše, kde o své připravované knize sama autorka mluvila. Její prezentace byla natolik zábavná, že kdyby v tu chvíli byla kniha už hotová, věřím, že polovina sálu by odcházela s vlastním výtiskem.

Druhým kouskem do sbírky byl čtvrtý díl trilogie Spad od Františka Kotlety, tedy Řetězová reakce vyprávěná tentokrát z pohledu Alice (páč plukovník Michálek už jaksi nemohl). Docela mě pobavilo, když jsem potom knihy viděla prodávat již podepsané, ale bylo to v lednu, takže bych nedostala slevu. Předsevzetí bych sice vzhledem k podpisu autora neporušila, ale dohnat Kotletu zase není takový problém (jisté vyhlídky tu jsou) a mít osobní věnování je vždycky lepší.

Nedalo mi to a druhý den slev jsem se k Dobrovskému vrátila. Fronta byla tentokrát ještě delší.

Opskurno stále nenalezli, takže jsem odcházela s Trnitou řečí, Krvavou zimou a audioknihou Šelma. Tu jsem začala číst, ale byl to vánoční dárek pro babičku, který jsem do doby darování nedočetla, a tak jsem se vydala audioknižní cestou. Její obálka (není na fotkách) sice nemá tu krásnou úpravu jako fyzická kniha, ale bez audioverze bych ji asi nebyla schopná dokončit.

Nenašla jsem tam ale knihu, kterou jsem si před Vánocemi vyhlédla, a to Jak řídit od Bena Collinse, kterého mohou znát fanoušci Top Gearu jako Stiga. I pro mě, která řídím už nějakých 13 let, vypadá jako užitečná příručka plná tipů na věci, které moc neumím. Třeba předjíždět a havarovat.

V posledních dnech roku 2018 jsem proto zabrousila nejdříve na stránky vydavatelství Host, kde jsem si objednala dlouhodobě nezvěstnou knihu Opskurno, a v zápětí do Kosmasu, kde jsem vedle Jak řídit ulovila i bazarovou, neboli lehce poškozenou knihu Under York, což je pokračování steampunkové záležitosti Minsk Express, kterou jsem četla myslím v září.

Tím však můj výčet ani zdaleka nekončí, nakrmila jsem totiž také svou čtečku, a to tituly jako Napětí od Naomi Alderman, Děti krve a kostí od Tomi Adeyemi, Dvůr mrazu a hvězd od Sarah J. Maas, WarCross od Marie Lu nebo Hitokiri od Oskara Fuchse.