Jak (ne)parkovat na dálnici
Minulý týden se mi stala nemilá příhoda: píchla jsem pneumatiku auta a musela zastavit na dálnici v odstavném pruhu. Byla jsem sama a musela si nějak poradit. Jak byste danou situaci zvládli vy?
Jestli se vám už někdy podobná věc přihodila nebo jste dokonce havarovali, pravděpodobně tušíte, jak se zachovat. Pokud ale potřebujete pár rad, co v takové situaci dělat, snad vám pomůže něco z mé zkušenosti.
Hlavní je nepanikařit. Už samotné zjištění, že se auto chová divně, není ve stotřicetikilometrové rychlosti nic příjemného. Krok první: vecpat se mezi kamiony do pomalého pruhu, krok druhý: pokračovat plynule vpravo až ke krajnici. Zastavit a dýchat. Stále není vhodná příležitost pro paniku.
OK, takže stojíme na dálnici a potřebujeme se podívat, co se děje. Vytáhneme reflexní vestu a oblékneme si ji. Proto je fajn mít ji ve dveřích u řidiče, nikoli v kufru auta. Pokud jezdíte do ciziny, zejména Rakouska, máte v autě její oranžovou variantu pro každého člena posádky. Jestliže zůstáváte v Česku, na barvě nezáleží, ale minimálně jednu máte v povinné výbavě.
Při vystupování je na místě opatrnost, i když zrovna oplýváte oním lesklým módním doplňkem. Po obhlídce auta je jasné, že na tomhle kole se dál nepojede. Co teď?
1) Výstražná světla – blinkry – doplníme o epesní trojúhelník. Nestyďte se s ním proběhnout celkem daleko, na dálnici má být minimálně 100 m daleko.
2) Všechny osoby z auta musí vystoupit, opatrně přelézt svodidla a postavit se co nejdál. Pokud nejsou svodidla, tak aspoň co nejdál. Kdyby došlo k nehodě a někdo vašeho odstaveného plechového miláčka nabral zezadu, aspoň nebudete uvnitř.
3) Zavoláte na sebe policii. Jo, zní to divně, ale je to v pravidlech (já to třeba neudělala a dozvěděla se to až od řidiče odtahovky, proto píšu tento článek). Jde o to, že představujete překážku na silnici. Neměla by vám hrozit pokuta, jedná se o preventivní opatření, kdy se policejní vůz postaví za vás. Jeho majáky jsou trochu lepší ochranou před nechtěnou újmou než váš maličký trojúhelník ve výšce kolen.
4) Zavoláte si asistenční službu, odtahovku nebo vašeho souseda s přívěsem na auta – podle situace. My si platíme havarijní pojištění, takže do 40 minut byla u mě odtahová služba, která auto dopravila k nejbližšímu pneuservisu. Jinak je placení odtahovky docela drahá sranda, ale lepší, než zůstat trčet uprostřed dálnice, no ne?
Potom už jsem se vezla a sledovala našeho modrého Itala ve zpětném zrcátku.
Netvrdím, že jsem všechno udělala správně a ve správném pořadí – asistenční službu jsem volala z vnitřku auta a ta policie mě upřímně vůbec nenapadla. Naštěstí však nebyl silný provoz, takže celá příhoda až na částku za dvě nové pneumatiky skončila vlastně dobře.
Přeju vám, aby se vám podobný výhled nikdy nenaskytl.
P. S.: teď už můžete panikařit ;-)
