STÍNOVÁ KRÁLOVNA
C. J. Redwine
Vydal: Baronet, 2016. ISBN: 978-80-269-0412-0.
Retellingy jsou zkrátka v módě. Byla tu Popelka (Cinder), Červená karkulka (Scarlet), Rapunzel (Cress), Kráska a zvíře (Dvůr trnů a růží) a nyní přichází i Sněhurka (o trochu dříve než česká Winter).
C. J. Redwine stvořila úplně nový svět plný magie a zvláštních tvorů, různých ras a národů. Celou dobu jsem čekala, kdy se objeví trpaslíci, a ejhle! Žádní mužíci kutající tunely, místo nich jsou čtenáři vhozeni rovnou do národa draků. Hlavní zápletka je daná pohádkou, ze které se příběh odvíjí. Zlá královna, uchvatitelka trůnu, se snaží zbavit princezny. Tím ale veškerá podobnost končí. Tahle Sněhurka totiž není jen kráskou, která se nechává opečovávat sedmi muži, princezna Lorelei se za své právo na trůn umí porvat.
Královna i princezna jsou mocné mardušky, tedy čarodějky, jejichž magie je svázána s kouzelnými formulemi a vysílána do světa pomocí dlaní. Občas se zdá, že je jejich moc omezena pouze fantazií, spíš než silou, a tak vznikají kouzla, která se vymykají běžnému chápání.
Velkým překvapením pro mě byl již zmíněný národ draků a zejména jejich jména. Autorka se zjevně snažila každé království připodobnit jednomu z národů reálného světa, a tak mardušky mají jména připomínající ruská (královna Irina, její sestra Taťána) a draci... inu... jistým způsobem exotická a natolik složitá, že je prakticky není možné používat běžné mluvě. Z prince Kolvanismira se tak stává prostě Kol, jeho kamarád je Trugg, spolužačka Jyn a celá tato jednoslabičná parta se vydává do sousedního království.
U jmen ještě chvilku zůstaneme. Princezna se jmenuje Lorelei. Mnozí z nás pamatujeme seriál Gilmorova děvčata, kde se právě takto jmenovala jedna z hlavních postav, a tedy víme, že se toto jméno vyslovuje [lorelaj]. Když však královna dává příkaz svému zrcadlu, říká: "Zrcadlo, zrcadlo, zvědět dej... ukaž mi, kde je Lorelei." Inu, překladatelský oříšek.
Zhruba v polovině čtení jsem pojala podezření, že autorka dostává příplatek za kurzivu. Jednak byl každý výskyt slova marduška takto zvýrazněn, a jednak mezi postavami probíhá velmi intenzivní telepatická výměna, ve které jsou přímé řeči nahrazeny právě tímto způsobem.
Kniha je napsaná velmi čtivě, svět je promyšlený a i původně pohádková zápletka je zpracovaná zajímavě. Přesto však na mě Stínová královna působí trochu lacině. I přes vtipné momenty (žena dávící otrávená jablka) jako by nebyla kompletní, chybí jí NĚCO. To NĚCO, které z Cinder a dalších dílů Měsíčních kronik dělá o řád lepší literární kusy. Princezna Lorelei ani Kol a jeho parta mi k srdci příliš nepřirostli. Dobré nápady pospojované hromádkou klišé tvoří příjemné čtení na odreagování.