Tady byla Britt-Marie

Fredrik Backmann

Vydal: Host, 2016. ISBN: 978-80-7491-557-4.

Britt-Marii je něco před šedesát a poprvé v životě musí být sama a žít svůj život. Proč? První zmínka o jejím osudu je již v Babičce, která pozdravuje a omlouvá se. V samostatné knize jsou však její důvody daleko více rozebrány. Dosud žila jen pro druhé - svou matku, manžela či jeho děti z minulého manželství.

Nyní přijíždí do Borgu, zapadlé vesnice, kde dávají lišky dobrou noc a kde toho po finanční krizi moc nezbylo. Hlavně, že existuje fotbal. Britt-Marie ho nechápe. Vzhledem k tomu, že Borg nežije v podstatě ničím jiným, má ale zpočátku problémy zapadnout.

Britt-Marie je ve své podstatě nesnesitelná ženská s mnohými, ne úplně přijemnými libůstkami, přesto je ale napsaná natolik živě, že si ji čtenář prostě musí oblíbit. A to ani nemusí mít rád fotbal. Britt-Marie ho taky nemá ráda.

Vstává každé ráno brzy, aby uklidila na balkoně, vyleštila okna přípravkem, který se již nevyrábí, vypere cokoli za pomoci jedlé sody a když dojde na prášek do pečiva, má pro něj spoustu jiných využití, než jen pečení. A každý den stejně, jak byla uplynulých čtyřicet let zvyklá. A vidličky, noža a lžíce musí být v šuplíku uloženy ve správném pořadí.

Všechny ostatní postavy, které se kolem Britt-Marie vyskytují (nikdy jí neříkejte Britt, to mohla jen její sestra), mají vlastní příběh, cíle a motivace. Až na jednu - Osobu. Po celou dobu se čtenář nedozví, jak se Osoba vlastně jmenuje. Je to prostě Osoba (ženského původu) - sedí na invalitním vozíku a dělá všechno, co je ve vesnici potřeba - provozuje obchod, poštu a pizzerii v jednom, opravuje auta, stará se o cizí děti a pije hodně alkoholu.

Silnou dějovou linku tvoří rodina asi třináctiletých dětí Vegy a Omara a jejich staršího bratra Samiho, který se o ně stará po té, co otec utekl a matka zemřela. Sami je, ač odrostlý teenager, v mnohém podobný Britt-Marii. Také dbá na včeři přesně v šest a nádobí ve správném pořadí.

Další zajímavou sondou do Britt-Mariiny duše je její vztah k cizím mužům, zejména policistovi, který se o ni uchází. Brit-Marie však stále nedořešila vztah s Kentem, manželem, který měl zůstat opuštěný a všichni to víme. Jen Britt-Marie v tom nemá jasno.

A pak je tu fotbal. Vtipná a trefná fotbalová přirovnání se mísí s Britt-Mariiným nepochopením, vznikají komické situace, ale také okamžiky k zamyšlení. Příběh je to opravdu silný, i když trochu pomalejší a trochu méně zábavný než Babička.