A-Z knižní TAG

Včera zveřejnila jedna z mála knižních blogerek, které sleduji, Olga Nofreeusernames, příspěvek, ve kterém po vzoru A-Z bookish survey tag zahraničních blogerů, uvádí detaily ze svého čtecího života. Rozhodla jsem se přijmout její výzvu a vytvořit vlastní verzi.

Autor, od kterého jsem četla nejvíce knih

V dětství určitě Enid Blytonová, v pozdějším věku pravděpodobně Terry Pratchett a Ken Akamatsu. Ano, japonské komiksy o desetiletém čaroději vyučujícím na dívčí střední škole jsou rozhodně něčím, co mi nesmělo chybět.

Bookoholikovo pravidlo číslo 1

Lékem na příliš mnoho knih je ještě více knih.

Citát z knihy, který bych si zarámovala

Volí si stezku chodec, nebo stezka chodce? Abhorsenská trilogie ve čtyřech dílech od australského autora Gartha Nixe patří k tomu nejlepšímu, co jsem v době dospívání četla.

Důležitá kniha mého dětství

Atlas lidského těla. Věděla jsem všechno, dokonce i co je chámovod.

E-kniha, papírová kniha nebo audiokniha?

V mém případě všechny tři, zejména po tom, co jsem přiznala vlastnictví iPadu své drahé polovičce. Už nemusím číst další veledílo na miniaturní obrazovce mobilu.

Fiktivní postava, se kterou bych pravděpodobně chodila na střední

Občas mám pocit, že spousta mých spolužáků byla fiktivních. Asi bych chtěla sedět v lavici s Gwendolyn z Rudé jako rubín, byla bych její kamarádkou, která jí vyhledává informace na internetu (i když ve filmu byla černoška).

Gejzíry emocí ve mně vyvolala kniha...

Vidořád od Samanthy Shannon. Zejména v závěrečné části jsem si říkala: "Už bude konec!" napětí polevilo a autorka ho dokázala znovu gradovat. A pak to celé ještě párkrát zopakovala. Uf! Druhou takovou knihou byl Dvůr trnů a růží. Tam se ale spíš než o pozitivní emoce jednalo o pocit, jestli to ta ženská fakt myslí vážně. Chvílemi jsem se chechtala a chvílemi mlátila iPadem do peřin z toho, jak moc to bylo blbé.

Hahaha, u téhle knížky jsem se smála nonstop!

Měsíc nad Soho. Možná ne nonstop, ale fascinuje mě britský humor a nadhled, kterým konstábl Peter Grant komentuje nastalé situace. Zajímavým jevem potom byl poslech audioknihy prvního dílu, Řek Londýna, kdy mi docházelo, že už tehdy si autor připravoval cestičku k pokračování. Při prvním čtení to mnohdy tolik nevyniklo.

Chci, aby vyšlo v češtině

Přeji si, aby vycházelo víc mangy, ale v Čechách, na rozdíl od sousedního Německa, pro ni není dostatečný odbyt. Dále bych si přála, aby mohly vyjít další díly Havraního bratrstva, které Argo nevydá kvůli pirátům, a také pokračování Nepolepšitelných dětí ze sídla Ashton, které pravděpodobně také nikdy nevyjdou kvůli nízkým prodejům předchozích dílů.

I když nemám čas číst, vždy si najdu chvilku na knihy od...

Marissy Meyer. Tečka, víc netřeba dodávat.

Jedna kniha, kterou bych si vzala, kdybych uvízla na Měsící

Legendy: Prokleté knihovny – mám ji doma už dost dlouho a stále jsem se neodhodlala něco takto objemného začít číst. Na Měsíci by mi asi nic jiného nezbylo.

Kniha, kterou asi nikdy nedočtu

Gabra a Málinka. Dostala jsem ji jako dítě od babičky, protože to byl hit jejího dětství. Už tehy jsem to nedávala a nemám v úmyslu v tom pokračovat nebo tím děsit vlastní potomstvo.

Lituji, že jsem jako malá nečetla...

Harryho Pottera. Pamatuji si na první setkání s ním. Byla jsem asi tak v sedmé třídě a četla ho dívka z osmičky. Když jsem se o něj pokoušela o pár let později, nebavil mě. Mám teď ilustrované vydání a doufám, že tuto kletbu jednou zlomím (proto není v předchozí kategorii). Zatím jsem se ale stále nepokusila.

Moje oblíbené místo na čtení

Pláž. Ne, že bych to zažívala příliš často, ale jen málo co je tak úžasné, jako svalit se obalená solí z moře na deku, zapíchnout špičky nohou do horkého písku a začíst se do nějakého dobrodružství. Druhým nejoblíbenějším a rozhodně nejfrekventovanějším místem je postel.

Nejlepší druhý díl v sérii?

Kdybych mohla říct třetí, byla by to Cress z Měsíčních kronik, ale druhý díl, Scarlet, mě nebavila víc než první Cinder. Nedávno jsem dočela Kritika od Petera Maye, který je řádově o několik tříd výš než jeho první díl, Výjimeční lidé. Neznám ale celou sérii Akt Enzo.

O kterého knižního hrdinu jsem se nejvíc bála?

Asi o Lirael. Dívka, která ani není Abhorsenkou (nebo o tom zatím neví), se musí prodírat smrtí bez pomoci zvonců, jen s píšťalkami.

Právě čtu

Příručku o Copywritingu. Začetla jsem se do ní dnes ráno cestou do práce.

Q&A na tělo: Nikdy bych nikomu nepůjčila...

Manžela, spodní prádlo, řasenku a zubní kartáček. Ani manželovi (i když vlastně půjčovat manželovi manžela občas musím). Co se knih týče, záleží na lidech. Třeba drahé polovičce čtivo půjčím bez problémů, ale rodinné kruhy nesmí opustit kusy podepsané, zejména mé osobě věnované.

Retelling, který originálně překroutil původní příběh

V mém případě zcela zbytečná otázka, na první příčce se drží a asi dlouho nepustí Měsíční kroniky. Četla jsem několik dalších pokusů (Dvůr trnů, Stínovou královnu) a na pár dalších se chystám, ale věřím, že Marissu dlouho nikdo nepřekoná. Snad jen ona sama – těším se na Heartless.

Spánek jde stranou, když čtu...

Tohle je jedna z věcí, které neumím a neuměla jsem ani za dob studií. Když se mi chce spát, čtení jde stranou, a je jedno, jestli jde o beletrii nebo naučnou literatutu (nejlépe uspává Psychologie dítěte od Piageta). Zatím poslední pokus o podobnou akci jsem zažila při druhém čtení Cress, ale i tak jsem ji v určitou chvíli prostě musela zavřít.

Tři nejoblíbenější knihy

Jenom tři? Musím nakouknout do své poličky favorites na Goodreads. Vybírám Magic Banquet, který mě inspiroval při pojmenování tohoto blogu, Cinder a Sabriel. Básním tu o nich pořád, tak je nemůžu nezmínit tady.

Ukaž knihovnu

Kterou z nich? Máme čtyři a ještě pár komínů knih u postele. Tak jo, aspoň drobná ukázka:

Vytáhni 13. knihu zleva z 1. police odspodu

WC knihy, aneb co čtu na záchodě

Na záchodě čtu časopisy, které nečtu jindy. Ne, fakt nečtu časopisy, ani když mi je v Zootu dávají k nákupu, takže pokud se nějaký z nich dostane tam, kam i král chodí sám, je to pro něj vlastně dobrá zpráva. Momentálně se tam nachází hromádka více než rok starých Pevností.

Young adult kniha, kterou by měli číst všichni bez ohledu na věk

Sůl moře od Ruty Sepetys. Titanik zná každý, ale kdo může říct něco bližšího o havárii Wilhelma Gustloffa?

Ze které knihy by měli udělat film?

Většinu knih filmové zpracování poškodí. Výjimek je jen pár, jako třeba Inkoustové srdce nebo Atlas mraků. Nejsem si jistá, jestli bych chtěla vidět Kostičas na plátně, zároveň nechci, aby byla jedna z mých nejoblíbenějších knih veřejně propírána. Chci si z ní nechat něco pro sebe. Upřímně, když se Samantha při své návštěvě Prahy zmínila o tom, že si v roli Jaxona Halla představuje Benedicta Cumberbatche, zděsila jsem se. V mé představě Jax vypadá spíš jako Tim Curry za mlada, ale s knírem a bradkou, jak ho zachycují pozdější fotografie. Takže moje odpověď tedy zní: nechci, aby se podle knih, které mám ráda, dělaly filmy. Dělejte je z těch, které bych si jinak nepřečetla.