Nepřečtené knihy od loňska

Včera byl Den nepřečtených knih. Celkem dobře si pamatuju, co jsem dělala loni. Hrála jsem si se svým tehdy nově založeným instagramovým kanálem, super aplikací Prisma a také Funko Pop figurkami.

Z uvedených knih jsem za ten rok přečetla právě jednu, a to hned tu první – Elvíru. Když si knihy s odstupem času prohlížím, říkám si: "Sakra, to už je rok?" Vážně mi to připadá jako pár měsíců. Při pohledu na své čtenářské konto od té doby však vidím, kolik jsem toho zvládla – ve své Goodreads Challenge mám momentálně uvedených 69 knih z plánovaných 77. Loni jsem jich dala 93, pokud to letos překonám, bude to opět nejúspěšnější rok.

A to i přes množství nepřečtených knih.

Z této fotky jsem se zbavila tří, zbývá mi jen Mechanický muž, který se tímto stává nejdéle vypůjčenou knihou z knihovny na mém kontě. Vycpávač zvířat se mi ovšem vetřel domů zpátky, když ho má drahá polovička přinesla z Levných knih.

Letošní ročník Dne nepřečtených knih jsem trávila ve společnosti publikace Co je nového ve vzdělávání. Povídání o ní nyní najdete na Zeedee, později se objeví i tady (když vyžaduju odstup v publikování od našich recenzentů, přece ho nebudu sama porušovat). Druhým nerozlučným partnerem mi byla deníková stránka od Martinusu, kterou jsem sice musela trochu upravit, ale zato si díky ní včerejšek ještě lépe zapamatuju.

Knihu Tomáše Feřteka jsem opravdu dočetla před devátou večerní, a tak jsem se mohla na noc pustit do jiné, dlouho rozečtené záležitosti – Knihy zvláštních nových věcí.

Tu jsem rozečetla už na podzim loňského roku, kdy vyšla a kdy jsem se účastnila autogramiády autora i překladatele v Paláci knih Luxor. Tenhle kousek je pro mě náročné číst, proto ho nedokážu dát na jeden zátah. Měla jsem však ve zvyku dát si kapitolu mezi čtením jiných knih. I toto pravidlo jsem v posledních měsících zanedbávala, takže jsem po třičtvrtě roce v půlce.

Podaří se mi tentokrát učíst z ní více, nebo zvítězí časový pres nad recenzáky a knihami do čtenářských klubů?