Dnes je další den D
Je prvního srpna, což pro mě znamená definitivní konec kariéry obuvní zbožíznalkyně a prodavačky a opětovný nástup do knihovny. Protože mě ale čeká odpoledne ještě jeden nový začátek, u kterého vidím velký otazník, rozhodla jsem se opět svůj dnešní den zaznamenat minutu po minutě. Tak jo, jdeme na to:
6:03 Probouzím se sama před budíkem, je mi zima a bolí mě záda. Ne, ještě nenastal ten správný čas pro vstávání.
6:37 Taky si nastavujete budíky na podivné hodiny? Tak teď zvoní. Ještě pět minut, mami.
8:06 Plán vyrazit z domu před osmou nevyšel. Měla jsem pocit, že nejsem nervózní, ale moje střeva si zjevně myslí něco jiného.
8:38 Uvědomila jsem si, že jsem doma zapomněla oběd a svačinu a tak vůbec. Naštěstí v lednici, takže mám co jíst i zítra, dneska prostě budu muset něco ulovit v džungli velkoměsta.
8:45 Vcházím do metra. No jo, kdybych tam měla být v 9 přesně, nestíhám. Příště to chce o 10 až 15 minut dřív.
9:12 Pokoutně se vtírám do zavřené budovy MKP, a to díky kolegyni, která si mě pamatuje z mého předchozího působení zde. Personalista mě čeká až za čtvrt hodiny.
9:50 Kolečko podpisů a vyplňování formulářů je za mnou. Nečekala jsem, že to bude takhle rychlé. Já snad dnes budu muset vážně pracovat!
10:51 Stále se mi nedaří přihlásit se do nového pracovního mailu. Zatím ho nepotřebuju, tak snad se umoudří. Postupovala jsem přesně podle návodu, přísahám!
11:25 Procházím životopis přijíždějící rezidentky a propadám lehkým pocitům méněcennosti. Ta paní toho publikovala tolik! TOLIK!! První přihlášky nových rezidentů na příští rok (zatím je jich 98) mají přes 400 stran. Tak hurá do toho. Ale nejdřív si zajdu pro svačinu, že jo...
12:04 Opět zásek u dveří - neznám vstupní kód. Za kým se protáhnu tentokrát?
13:27 Prošla jsem 11 žádostí, z nichž jedna nebo dvě vypadají opravdu slibně, dvě lze vyřadit pro nesplnění podmínek, zbytek spadá do kategorie "velká možná". Zvedám se a vyrážím vstříc Pointě.
14:01 Vcházím do Creative Docku a netuším, co mám dělat. To trvá ještě asi dvacet minut, než dostanu jakýsi úkol, kterému se teď budu věnovat. Nemám s sebou noťas, takže jsem vděčná aspoň za tablet a zítra musím dorazit v plné polní.
14:47 Mají tu dobré kafe.
16:14 Vedoucí projektu Pointa se jde podívat, jak postupuju. Já si připadám stále dost bezradně, ona ale tvrdí, že aspoň vidí moje myšlenkové pochody. Tak jo, jdu ještě chvilku rešeršovat.
17:11 Jsem grogy, mám hlad a došly mi nápady. Co budu dělat zítra? Co budu dělat několik následujících měsíců? Nikdy by mě nenapadlo žádat Pointu o recenzní výtisk, ale asi je to normálka. Je nová kniha, ne? Chci si ji přečíst zadarmo, ne? Tohle neberte jako návod, já sama další recenzáky nejspíš poptávat nebudu. Když se kouknu na hromadu nepřečtených knih doma... ale o tom zase jindy (jo, bude video) 😉
19:53 Home sweet home. Zbodla jsem smažák u Filipa a Jakuba a cestou domů za volantem málem usnula. Nějaké nápady se ještě dostavily, ale čekám na ranní osvícení. Nebo na sprchu, tam mě vždycky něco napadne (třeba aspoň velký pavouk). Šaty a punčochy pryč, ať žijí legíny a vytahaná trika! Beru do ruky Pratchettovku Malí bohové (vidíte - snažím se plnit předsevzetí), ale zjišťuju, že oči jsou příliš unavené, a tak si jdu pustit audioknihu. Klub vrahů, zrovna je to napínavé (i když už jsem to četla, takže stejně vím, jak to skončí).
21:26 Doposlouchala jsem Klub vrahů a napsala k němu komentář na Goodreads. Audioknihu mi k recenzi sehnal přímo autor, Pavel Renčín, takže se budu snažit brzy dodat i nějaký smysluplnější výstup než jen prvotní soubor myšlenek. Mezi tím mě začal uhánět šéfredaktor Naposlech.cz, Jakub Horák, aby mi dohodil další recenzní audioknihy. Mám tam už od minula Selekci a nově Muže ve zbrani. Jo, srpen bude zábavný ☺️
