(Po)Vánoční knižní nadílka

Letos byl ke mně Ježíšek opravdu štědrý – pod stromkem jsem našla sedm knih a jedno DVD podle knižní předlohy (Enderova hra). Spolu s knihami, které mám doma a ještě jsem nečetla, teď zhruba dva roky nemusím vystrčit nos z domu a budu stále dobře zásobena.

Ve znamení fantastiky

První objevenou a vybalenou knihou byl pátý díl Mycelia Vilmy Kadlečkové. Tento dárek jsem tak trochu očekávala, protože poslední roky jsem myceliální dary nacházela pravidelně. Loni to byla audiokniha, předloni předchozí díly.

Jako druhý na mě vykoukl Prach a stín, detektivka o Sherlocku Holmesovi z pera Lyndsay Faye, kterou jsem si oblíbila v knihách o Timothy Wildovi. Tohle bylo překvapivé, protože knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale ve stavu dlouhodobě nepřečteném. Hned 27. jsem ji šla vrátit, vazba ještě praskala, když ji knihovník prohlížel. Nebyla zvyklá na takové zacházení. Vlastně jakékoli zacházení.

Třetí knihou z hromádky fantastiky v češtině byla taktéž očekávaná Denní hlídka. Noční hlídku jsem si přinesla ze Světa knihy, proto napsat si o druhý díl bylo více než žádoucí. To pravé vánoční fantastické překvapení však mělo teprve přijít.

Postupně na mě vykoukly tři krásné knihy se jménem Terry Pratchett na obálce. Dvě z nich patří do zeměplošského cyklu, ta třetí je diář. Poslední kontinent ani Těžké melodično jsem nečetla, proto doufám, že to v angličtině zvládnu. Obálky jsou nicméně natolik nádherné, že kdyby někdy celá série vyšla česky v tomto designu, klidně si ji půjdu celou koupit.

Diář obsahuje vedle políček na vlastní zápisky také spoustu citátů z knih a vzpomínky lidí, kteří s Terrym spolupracovali, včetně Neila Gaimana. Na zadních deskách je úchvatná ilustrace Terryho, který si podává ruku se Smrtěm. Jak mám sakra do něčeho takového psát?

Vánoční podstromové nálezy zakončila kniha největší, nejtěžší a asi i nejhodnotnější – velký japonský slovník Lingea. Ano přála jsem si ho, ale nenapadlo mě, že něco takhle těžkého Ježíšek unese. Byla jsem připravená si pro něj zajít na povánoční akci do Knih Dobrovský. Wow efekt zaručen.

Povánoční překvapení

Už před svátky mi ve schránce přistálo oznámení, že si mám přijít pro zásilku na poštu. Copak jsem se zbláznila? Den před Vánocemi na poštu nejdu. Šla jsem tedy den po nich a moc si nepomohla. Po hodinové frontě jsem si však domů přinesla další knižní dárek: Ženu se lvem, cédéčkem Jany Maffet Šouflové a několika tarotovými kartami. Vydání knihy jsem podpořila na Startovači, ale jak je mým dobrým zvykem, mezi tím na to zapomněla. Překvapení se proto opravdu vydařilo.

Karty jsou zajímavé tím, že postavy na obrázcích mají tváře autorek, jejichž povídky jsou ve sbírce. Sílu, tedy ženu se lvem, představuje Lucie Lukačovičová, Jana Šouflová sedí se svou harfou na kartě Nadání, tváří Osudu je Snovačka Vilma Kadlečková.

Kam nechodí Ježíšek, přijde Dobrovský

Už loni jsem využila povánoční akce v Knihách Dobrovský. 30 % sleva není málo. I letos 28. prosince jsem se obrnila trpělivostí a rozhodnuta frontu přežít jsem se vypravila do obchodu na Václavském náměstí. Šla jsem si konkrétně pro jednu knihu: Temnější tvář magie. Byla jednou z těch, které jsem si přála najít pod vánočním stromkem.

Bohužel jsem cestou ke sci-fi a fantasy minula horu doporučených knih, mezi kterými se sice trochu skrývala, ale svou rudou ořízkou upoutala Levá ruka boží. Po knize jsem již párkrát pokukovala, je to stejně jako Hunger Games trilogie v jedné knize, navíc s proměnlivým obrázkem na předních deskách.

Do třetice se připojil Muž z vysokého zámku, který ležel hned vedle Temnější tváře magie. Prodavačům v knihkupectví se tento marketingový tah velmi vydařil. Na tohoto Muže jsem si totiž také myslela (pouze platonicky samozřejmě). Ještě ve frontě jsem si vzpomněla na jednu knihu, ale tu si nechám zase na jindy. Opouštění fronty se totiž moc nevyplácí.